Videoherní průmysl v Brně zažívá boom

Hrajete občas videohry, ale moc se tím nechlubíte? Není divu. Ve společnosti totiž panuje mýtus, že videohry jsou špatné, protože vytvářejí pouze závislost. To je však nesmysl. Nejenom že hry lidem pomáhají rozvíjet kreativitu a analytické myšlení, ale dokonce přispívají společnosti a ekonomice. Jak? Herní průmysl zaměstnává mnoho kreativních profesí včetně sochařů, zvukařů, architektů, filmařů a animátorů, je skvělým exportním zbožím a přispívá do státní kasy. A navíc jsme v něm fakt dobří. Velkou zásluhu na tom mají české herní firmy, které jsou zvláště v jihomoravském kraji v úzké spolupráci s lokálními neziskovými iniciativami. Svojí roli v tom hrají i dva lidé – Zdeněk Záhora a Jakub Bedecs.

Je dobré podporovat lidi v tom, aby hráli videohry?

Ano, určitě, při hraní člověk zdokonaluje své myšlení, rozvíjí kreativní myšlení anebo prostě odpočívá. Je však důležité se orientovat v tom, co hraji a co mně konkrétní hra může přinést. Velký problém je, že rodiče hrám nerozumí. Když dají dítěti do rukou hračku, vědí, co dělá. Když ho pustí do školky, vědí aspoň přibližně, co se tam bude dít. Ale když dají dítěti do rukou tablet, často nemají potuchy. Sám se těším, až budu se synem hrát hry. Asi bude trvat dlouho, než dostane do rukou tablet, ale už teď vím, že to bude ideálně jen tehdy, kdy budu mít prostor hrát společně.

Nevytvářejí videohry v lidech závislost?

Existuje mýtus, že videohry jsou špatné, protože vytvářejí závislost. Akademický výzkum si však není jistý tím, že hraní videoher je něčím jiné než jiné závislosti jako workholismus nebo přílišné sledování seriálů. Je legrační, že když vzniklo rádio a televize, lidé je považovali za něco ďábelského. Dnes už si na ně všichni zvykli a najednou zápornou roli přebraly hry. Přitom hra je základní lidský princip. Je to nástroj pro zdokonalování se, simulování procesů a naučení se systémů, ale to už popisoval Jan Ámos Komenský.  

HERNÍ PRŮMYSL V ČESKU

Proč je důležité podporovat herní průmysl?

Přináší obživu, uspokojení tvůrčích potřeb a kromě nadstandardně vzdělaných programátorů zaměstnává obrovské množství kreativních profesí jako zvukaře, filmaře, animátory, sochaře, architekty, skladatele, urbanisty, textaře, hudebníky, kognitivní psychology, ekonomy, markeťáky a datové analytiky. Když tito lidé z Česka zmizí, bude to škoda.

Podle nové studie České počítačové hrypředstavovaly celosvětové tržby z herního průmyslu 137,9 mld. USD v roce 2018. Česká republika přitom generovala obrat téměř 0,4 mld. USD, tedy přes 3 mld. korun. Herní průmysl české ekonomice přináší nejenom daně, ale stává se i významným exportním artiklem. Okolo 90–99 % české tvorby jde do zahraničí. Je to sice trochu riziková oblast, ale když to klapne, herní tvůrci získají hodně zkušeností a kapitálu. Navíc se dá předpokládat, že v následujících 15 letech bude význam herního průmyslu stále růst.  

Jak je na tom Česko v porovnání se světem?  

Nemáme přesná čísla, ale ze zkušenosti a historie se dá říct, že na to, jak jsme legračně malá země, je tu velká koncentrace firem s dlouhou historií vývoje a fenomenálními úspěchy z hlediska globální tvorby. Ať už je to aktuálně hra pro virtuální realitu Beat Saber, středověká Kingdom Come, mobilní Chameleon Run, Hackers, Puppet Soccer, vesmírná Space Engineers, série vojenských simulací ArmA, kamioňácký Eurotruck Simulator, výtvarný Samorost od Amanita Design, umělecký Dark Train či Rememoried. Historicky pak hry Mafia 1 nebo pro lokální trh série Polda, Ve stínu havrana a Bulánci. Hru Mashinky dělal Honza Zelený po večerech a pak na ni díky prodejům začal pracovat na plno. Factorio dělali dva tři lidé na koleně a dnes má miliony prodaných kopií. A to jsem určitě na mnoho úspěchů zapomněl. Mimochodem z Česka pochází také světově proslulý herní designér Vladimír Chvátil, který tvoří známé deskové hry jako Krycí jména. V New Yorku se o jeho designu učí dokonce jeden celosemestrální kurz. Jeho firma CGE Digital dělá deskovky v digitální podobě.

Jak to, že se nám tak daří?

Nevíme, proč to tak je. Máme pocit, že počítače k nám došly velmi brzo a byla tady silná hráčská subkultura. V Česku je navíc tradice výuky matematiky a informatiky a máme tu kvalitní střední umělecké školy, jejichž ateliérová výuka je úžasná. Bohužel dnes zanikají, protože představa, že budu sochař, tak trochu znamená, že se neuživím. Přitom je dost pravděpodobné, že herní průmysl bude sochaře v budoucnosti živit, protože je ke své práci potřebuje. Když jsme poprvé přišli na FaVU a hledali 3D sochaře, byli z toho úplně v šoku.  

Najde se u nás dost šikovných lidí?

Záleží na oboru. Určitě u nás najdeme vzdělané programátory, kteří jsou dobří na matematiku a na programování. Běžně v herních firmách pracují PhD. absolventi, ale některé profese nám chybějí a musíme shánět lidi ze zahraničí, což je velice drahé. Stává se, že firmy přijdou na univerzitu a ptají se, jestli máme nějaké lidi. Jsou dokonce ochotní darovat peníze, dělat přednášky, poskytovat stáže a všemožně studenty podporovat. V jihomoravském kraji jsou si firmy vědomy toho, že nic nevznikne jen tak a pokud chtějí lidi, musíme jim umožnit vzniknout.

HERNÍ PRŮMYSL V BRNĚ

V jednom rozhovoru jsi říkal, že Brno je herní město. Podle studie Český herní průmysl 2018  však většina firem sídlí v Praze. Jak hodnotíš stav herního průmyslu v Brně?

Některé herní firmy v brožuře chybí, ale to připisuji komunikačnímu šumu, protože autory známe. V Brně je více než 30 firem, které se věnují hernímu průmyslu a přes 500 herních vývojářů a vývojářek. Největšími brněnskými firmami v tomto oboru jsou Bohemia Interactive, Hangar 13/2K Czech či Madfinger Games. V posledních letech přibyly pobočky zahraničních firem GIANTS Software a Wargaming.

Okolo her se také v Brně motá celý ekosystém aktivit od studentských, dobrovolných až po komerční či univerzitní. Děje se tu spousta zajímavých věcí a je výjimečné, jak firmy, univerzity a neziskové subjekty spolupracují – pravidelně se baví, důvěřují si, dělají toky peněz mezi sebou a podporují studenty. Panuje zde ochota, skoro až osvícenský nadhled, že pokud spojíme síly, celý region a všechny firmy z toho můžou těžit. V Praze i v Brně jsou velké firmy i vele úspěšné malé týmy a to je přesně to, co herní průmysl v ČR potřebuje. Na druhou stranu Praha má vyšší náklady na život a nemá tak propojenou sféru neziskovek, dobrovolných aktivit, univerzit, firem a vedení města a kraje.

Co všechno se v Brně v oblasti vývoje her děje?

Každý měsíc probíhají setkání vývojářů zvané GameDev Area Meetupy, koná se zde herní festival Gamer Pie, který neformálním způsobem kultivuje debatu o hrách, pořádají se gamejamy, během kterých skupina lidí vytvoří hru za 24-48 hodin a také mezinárodní konference Game Access. Pak taky odpočinkové herní retropárty či kluby herních studií.

Jak se k herní tématice stavějí univerzity? Mají zájem?

Ano, mají. Na Masarykově univerzitě je už 12 kurzů věnovaných hrám. Studenti mohou hacknout Masaryčku a vystudovat si herní modul. Můžou si zapsat kurzy na Fakultě sociálních studií (Psychologie v počítačových hrách – adiktolog Lukáš Blinka), na Filozofické fakultě (Herní studia, Kritická analýza PC her, Aplikovaná herní studia, Digitální hry – analýza a design), některé na Pedagogické fakultě a další na Fakultě informatiky (Vývoj I. a II., Game Design I., II.). Jsme v jednání i s VUT a FaVU VUT, kde navazujeme spolupráci se sochaři a architekty. Už 3. semestr běží obor herní tvorby právě na Fakultě výtvarných umění VUT, který vede Vojtěch Vaněk (autor hry Dark Train). Od zimního semestru 2019 poběží magisterský obor Vizuální informatika se specializací na Vývoj počítačových her na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity díky neutuchající práci Jirky Chmelíka. Akreditovali jsme také už dříve obor na VOŠ kurz v Jihlavě (2017) a podporujeme střední školu na Táborské, kde učím herní tvorbu a design a zprostředkováváme kontakty s firmami. Ale tím nekončíme.

Co dalšího chystáte?

Chceme vytvořit interdisciplinární bakalářský stupeň. Kdykoliv jsou na místě lidé z několika oborů, vznikají skvělé věci. Osvědčilo se mi to v mém kurzu Herní Design I., kam chodí filozofové, studenti knihovnictví, informatici a lidé z FaVU VUT. S Vítkem Šislerem a Kubou Gemrotem z Karlovy univerzity také zvažujeme sdílet síly, mentory a přehazovat si přednášky či podporovat studentskou tvorbu nehledě na školu, ze které tvůrci vycházejí. Láká nás snaha podpořit přísun zahraničních zaměstnanců a rozvinout herní tvorbu na středních školách.

Jak můžete pomoct mladým středoškolákům?

Ukazujeme středoškolákům, v čem spočívá tvorba her a že se mohou vydat různými směry. Spousta lidí hraje počítačové hry, většina to vnímá jako lákavou věc, ale vůbec neví, co to znamená je tvořit. Když si zkusí navrhnout deskovou hru a zjistí, že je to náročné, může je to odradit nebo se můžou rozhodnout pro nějakou profilaci – herní analytika, marketing, design, vývoj, tvorba pravidel, streamování, kultura YouTube a fanoušci nebo mediální výchova. Zájem o hry může vést k obrovskému množství profesí.

To zní zajímavě. Vidím, že máte široký rozsah a odvádíte hodně práce. Zapojují se do rozvoje herního průmyslu i některé firmy?

Místní region nejvíce podporují velké firmy jako Bohemia Interactive, Madfinger Games a Hangar 13 a aktivní malá indie studia jako TinySoft, Nox Games a CBE Software. Například Hangar 13 jezdí na střední školy a vysvětlují studentům, jaké jsou pozice v herním průmyslu, což je pro většinu lidí velká neznámá. Líbí se mi, že firmy jsou ochotny vynakládat úsilí na to, aby vzniklo něco zajímavého, aniž by tam figurovaly peníze.

Hodně z vašich aktivit je neziskových. Vyhovuje vám to nebo byste ocenili pomoc od státu?

Mně osobně to extrémně vyhovuje, protože v neziskové sféře se snadněji udržuje zájem o věc. Na druhou stranu jsme už narazili na kapacity lidských těl, kdy víme, že dál se rozvíjet znamená více lidí, ale najít lidi, kteří by byli schopní, důvěryhodní a byli ochotni věnovat hodně úsilí, aniž by si z toho udělali byznys, je těžké. Kapacita dlouhodobého dobrovolnictví, až altruistické práce pro ekosystém, se zdá být v Brně vyčerpaná na všechny ty herní projekty, které probíhají.

Jak to tedy hodláte řešit?

Láká nás formalizovat spojení firem, univerzit a neziskových subjektů a společně se domlouvat na projektech. Chceme, aby peníze šly jen na projekty, u kterých se ví, kdo je bude dělat, co bude jeho výstupem a kdy to bude. Kdo bude chtít dát peníze, je dá. Na konkrétní věci už nabereme lidi. Na první pohled to vypadá utopicky, na druhou stranu je to Brno a pracujeme na tom už 9 let, takže věřím, že to půjde.

Spolupracujete i s JIC. S čím vám nejvíce pomáhá?

JIC nám ukazuje, jak funguje institucionální řízení celého státu, podporuje naše témata u města a propojuje nás s lidmi, co jsou na kraji a na univerzitě. Když vidí věc s herní tematikou, směřuje k nám dotazy, projekty a startupisty. Je to hlavně díky Zdeňce Kujové, která ví, že neděláme žádnou šmelinu. Vidí, že herní průmysl se v Brně rozvíjí a že jádro těch činností je stále neziskové.