Majitelská dohoda: cesta k diamantové „svatbě“

Jak sladit představy majitelů podle Martina Dokoupila

Až polovina manželství v České republice končí rozvodem. Důvodů je mnoho, patří k nim třeba rozdílný pohled na výchovu dětí, na vztah samotný či na jeho budoucnost. A podobně nefungující vzorce jsou snadno přenositelné i do světa podnikání: odlišný pohled na vedení zaměstnanců či jiná očekávání od vztahu se společníkem i od budoucnosti firmy mohou vést (a často také vedou) k „rozvodu“ spolumajitelů. Krachu firemního svazku ale můžete předejít. Pomoci vám v tom může majitelská dohoda.

Autorem „majitelské dohody“ je Martin Dokoupil, senior konzultant JICu a zároveň spolumajitel firmy Tierra Verde. Jeho koncept vznikl před více než deseti lety, když jako konzultant spolupracoval s firmou tří společníků. Jejich komunikace začala váznout a po hlubší analýze se ukázalo, že má každý z nich odlišnou představu o firmě i o jejím směřování. „Pokud se majitelé dívají na základní věci stejně, můžou se dohodnout. Pokud mají v základních věcech rozpor, dohodnout se nemůžou, a je potřeba se dohodnout na tom, jak se rozejít,“ vysvětluje Martin Dokoupil. Strukturu tehdy vypracované majitelské dohody od té doby nijak zásadně nezměnil. Velká síla tkví v její jednoduchosti a aplikovatelnosti do jakékoliv firmy.

Čtyři dohody (pro spolumajitele firem)

Celá majitelská dohoda obsahuje čtyři kroky. Při její tvorbě se musí spolumajitelé nejprve ptát na základní motivaci: tedy proč firmu zakládali, co od ní čekají, co má komu přinést nejen v hmotné oblasti, ale také v oblastech nehmotných, jako je svoboda, sláva či úspěch. „To všechno jsou věci, ve kterých často i ti, kteří spolu podnikají dlouho, zjišťují, že se vlastně neznají, že nerozumí motivaci toho druhého. Pokud svým motivacím rozumějí navzájem, dá se daleko lépe dohodnout,“ pokračuje Martin Dokoupil.

Druhý krok pak pojmenoval jako „debatu o hřišti“. V této fázi je potřeba vymezit potenciálně nebezpečné oblasti pro firmu do budoucna. Majitelé si při ní určí, které produkty ještě patří do portfolia a které už ne, kdo jsou zákazníci firmy a na koho naopak cílit nechtějí, kam by rádi expandovali geograficky a kde jsou naopak hranice, za které jít nemůžou nebo nechtějí. „Je dobré si tyto věci vyříkat na samém začátku klidně na nějaký delší časový horizont – řekněme na tři, pět, možná i na deset let. Tento krok dokáže jasně rozklíčovat představy spolumajitelů o podnikání a upozornit na nějaký možný rozpor v budoucnosti,“ vysvětluje Dokoupil.

Třetí krok na cestě k majitelské dohodě spočívá ve vytváření firemní mytologie. Podle Martina Dokoupila funguje, když si hodnoty, firemní kulturu nebo modely firemního chování předávají kolegové „z generace na generaci“ – starší „mazáci“ tak dokáží nováčkům na konkrétních příbězích dobře ilustrovat, jak firma přemýšlí, jaké chování oceňuje a jakému se naopak chce vyvarovat.

Posledním čtvrtým krokem je tzv. cross-check – kontrola napříč firmou a všemi majiteli, jestli svá předchozí rozhodnutí vnímají v kontextu všichni stejně. „V zásadě oslovíte jednotlivé stakeholdery, minimálně zákazníky a kolegy ve firmě, klidně pak ale i dodavatele, zaměstnance a jejich rodinné příslušníky, odbornou veřejnost a další. Zeptáte se, co se jim vybaví, když se řekne název firmy. Z toho se dá velmi dobře vyčíst, že jste se buď snadno shodli, anebo za svými slovy vidí každý něco jiného,“ vysvětluje Dokoupil. V případě, že majitelé neřídí firmu přímo, můžou svoji majitelskou dohodu formulovat jako „majitelské zadání“ – tedy jako určitý návod pro svůj management.

Majitelská dohoda: proces k nezaplacení

Tak, jako to bývá u mnoha jiných dokumentů, není samotný výtisk majitelské dohody na dně šuplíku jakkoliv cenný. Daleko cennější je proces jeho tvorby. Společníci ve firmě si při něm takzvaně zvědomují, co chtějí oni sami, a otevírají se v tomto směru i svým kolegům. Dobře fungující dohoda pak v každodenním chodu usnadňuje a urychluje veškerá rozhodnutí ve firmě a v ideálním případě vztah se společníky posouvá směrem k vytoužené diamantové svatbě. Ani v takové konstelaci ale není dobré dohodu odložit k ledu – pokud se tedy nechce člověk dopracovat k onomu (na začátku zmiňovanému) strašáku – firemnímu „rozvodu“.  „O majitelské dohodě je dobré bavit se opakovaně, protože tak, jako se mění fáze lidského života, se může měnit i motivace člověka. Přijde rodina, přijdou zdravotní problémy, objeví se jiná profesní příležitost – to všechno jsou momenty, kdy se motivace může změnit, a je dobré si všechny body průběžně ujasňovat,“ uzavírá Martin Dokoupil.