Na EUDIS Defence Hackathonu šlo o víc než o výsledky. Účastníci ověřili své nápady v praxi
Když už nejde jen plánovat
Hackathon není pohodlné prostředí. Není v něm prostor čekat, až budou podmínky ideální. O to přesně ale na EUDIS Defence Hackathonu šlo: vzít nápad, vystavit ho tlaku času, zpětné vazbě i technické realitě a zjistit, co skutečně obstojí.
Během českého kola, které JIC spolupořádal s Univerzitou obrany, pracovaly týmy na řešeních spojených s tématem Defending Airspace. Vedle výsledků samotných se ale ukázalo ještě něco důležitějšího: podobné akce dokážou během jediného víkendu výrazně urychlit vývoj, potvrdit směr a propojit lidi, kteří by se jinak potkávali mnohem déle.
„Mohli jsme tam vyrobit náš projekt – průzkumný obojživelný dron, který umí létat i jezdit po zemi – a hned jsme viděli slabá místa i možnosti, jak ho zdokonalit,“ popisuje svou zkušenost Jindřich Kubíček.
Právě rychlá validace byla jedním z nejsilnějších momentů celé akce. To, co by se za běžných okolností řešilo týdny nebo měsíce, dostalo během 48 hodin konkrétní podobu.
Prostor ukázat, co projekt opravdu vydrží
Na hackathonu nevznikaly jen nové koncepty. Některé týmy přijely s už rozpracovanými technologiemi a chtěly si ověřit, jak rychle a kam až je dokážou posunout.
To byl i případ týmu Radka Šimka, který pracoval na interceptoru, tedy dronu určeném proti jiným dronům. Jejich cíl nebyl vymyslet nový produkt od nuly, ale dokázat, že technicky náročné řešení lze vyvinout výrazně rychleji, než bývá běžné.
„Chtěli jsme ukázat, že se jeho výroba dá stihnout rychleji než za 2–3 měsíce, jak to bývá ve firmách. A podařilo se nám to zvládnout za 48 hodin,“ říká Radek Šimek.
Podle něj týmu pomohlo i jasné rozdělení rolí. Každý věděl, za co odpovídá, a díky tomu bylo možné soustředit se na podstatné místo zbytečných odboček. Právě v tom je síla hackathonového formátu: neumožňuje dělat všechno, nutí rozhodnout, co je teď klíčové.
„Pomohlo nám i to, že jsme měli jasně rozdělené role – v týmu byli odborníci na aerodynamiku, na 3D tisk nebo na elektronický boj.“
Lukáš Málek
I kdybychom nevyhráli, byl by to dobře strávený víkend. Potkali jsme zajímavé lidi a za dva dny jsme vytvořili něco, co bychom jinak po večerech dělali řadu měsíců. Nejvíc mě ale nadchlo zázemí. Všichni byli strašně ochotní pomoct. Třeba první den mi chyběly některé konektory a do hodiny mi je někdo přivezl. Obětavost organizátorů mě hodně překvapila.“
Od nápadu v hlavě k vítězství
Výrazný příběh napsal i vítězný tým MALNUS, za kterým stojí startup zaměřený na decentralizovanou komunikaci a indoor lokalizaci. Jejich projekt vznikal z myšlenky, kterou nosili v hlavě delší dobu. Až hackathon ale vytvořil podmínky, ve kterých se z ní stal funkční prototyp.
Tým ve složení dvou lidí během jediného víkendu dotáhl řešení, které porotu zaujalo technickým provedením i praktickým potenciálem. Pracoval přitom pod výrazným časovým tlakem a s minimem prostoru na chyby.
„Za dva dny jsme vytvořili něco, co bychom jinak po večerech dělali řadu měsíců,“ říká Lukáš Málek z týmu MALNUS.
Jejich zkušenost dobře vystihuje, co podobné akce přinášejí. Nejsou zkratkou. Jsou zkouškou. Nápadu, týmu i schopnosti dotáhnout věci do konce ve chvíli, kdy nezbývá čas na zbytečné kroky.
Samotný tým MALNUS popisuje, že jednou z největších výzev byla právě nutnost průběžně prioritizovat a dělat kompromisy.
„Bylo nutné dělat kompromisy, prioritizovat úkoly a plánovat dopředu tak, abychom v daném čase zvládli dokončit a odevzdat funkční prototyp.“
Co si týmy odnesly? Nejen výsledek
Právě to odlišuje hackathon od běžné prezentace projektu. Největší hodnota často nevzniká při vyhlášení, ale během samotné práce: ve chvíli, kdy tým objeví slabá místa svého řešení, dostane okamžitou zpětnou vazbu a potká lidi, kteří mu mohou pomoct v další fázi vývoje.
To potvrzuje i Jindřich Kubíček:
„V praxi jsme si tak ověřili, že má cenu pokračovat ve vývoji.“
Radek Šimek pak zmiňuje další důležitý moment — propojování týmů a vznik nových spoluprací. Právě během hackathonu navázali kontakt s týmem, který vyvíjí targetovací systém využívající AI.
A stejně silně vnímá přínos akce i Lukáš Málek, který vedle vítězství vyzdvihuje také prostředí a podporu během celé akce.
„I kdybychom nevyhráli, byl by to dobře strávený víkend. Potkali jsme zajímavé lidi a za dva dny jsme vytvořili něco, co bychom jinak po večerech dělali řadu měsíců.“
Když se dobré nápady testují v reálném čase
EUDIS Defence Hackathon 2026 tak nepřinesl jen zajímavé projekty v oblasti defence. Ukázal také, jak důležité je vytvořit prostředí, ve kterém mohou technologické týmy rychle testovat, zpochybňovat vlastní předpoklady a posouvat své nápady směrem k reálnému využití.
Právě v tom je role podobných akcí nenahraditelná. Dávají týmům možnost přestat jen plánovat a místo toho začít ověřovat. A to je často moment, kdy se ukáže, co má skutečný potenciál.
Pro některé to znamenalo potvrzení, že má smysl pokračovat dál. Pro jiné nový kontakt, spolupráci nebo důležitou lekci. A pro vítězné týmy také začátek další fáze, která zahrnuje mentoring, EUDIS bootcamp i evropské pitchingové finále.
Jedno je ale společné všem: za jediný víkend se jejich projekty posunuly dál, než by se jinak dařilo dlouhé týdny.