Ekodesign je nálepka

Rozhovor s českým designérem Michalem Froňkem

Stejně jako při správném vaření použijete kosti z kuřete na uvaření vývaru, i u výroby jakéhokoliv produktu by měl být využit všechen materiál a nemělo by to být považováno za něco inovátorského. Podle Michala Froňka z mezinárodně oceňovaného designérského studia Olgoj Chorchoj by se designéři měli zamýšlet nejenom nad tím, jestli nový výrobek bude funkční, estetický a ekonomický, ale také, jestli si vůbec zaslouží právo na život.  

Jakou roli mají produktoví designéři v cirkulární ekonomice?

Vzhledem k tomu, že designéři navrhují produkty, které slouží společnosti, mají velkou zodpovědnost. Jedna z prvotních vstupních informací, se kterými pracuji, je, jestli nový výrobek má nárok na vznik z hlediska udržitelnosti, použitého materiálu a toho, co se s ním po ukončení funkčnosti bude dít. Pokud nemá, ideálně by neměl vzniknout.

Když se však podíváte na spotřební produkty, tyto parametry nesplňují a přesto vznikají.

Nechtěl bych design dělit na elitářský a pro masy, ale opravdu se stává, že levné věci každodenní spotřeby jsou určeny k tomu, aby se párkrát použily a poté vyhodily. Nemyslím si, že mohou nastat nějaké restrikce, protože tohle trh chce. Kvalita z doby, kdy jsme v Československu olizovali skla výloh Tuzexu, už dnes neexistuje.

Proč se začala kvalita vytrácet?  

Je potřeba uspokojit čím dál větší spektrum zákazníků, takže pro masy je určen výrobek střední kvality a pro elitu je určeno něco, co vydrží déle. Obecně však poločas rozpadu u drahého i levného předmětu je kratší, než býval. Když mluvím s průmyslovými designéry, stěžují si na to, že jejich výrobky se udrží na vrcholu tři roky a poté jejich popularita klesá. Dříve se udržely delší dobu, ale dnes je situace jiná. Světová ekonomika se musí uživit nejenom jídlem, ale i spotřebním zbožím a firmy nejvíce vydělávají na nejlevnějším zboží.

Mají produktoví designéři vůbec šanci toto ovlivnit?

Řekněme, že jejich morální a profesionální povinností je, aby na tom pracovali, ale hlavní slovo mají zadavatelé. Průmyslníci a jejich marketingová oddělení určují, co za typ výrobku vznikne a jakou bude mít životnost. Osobně bych si přál, aby s námi vydržely kvalitní věci déle – abych koženou tašku mohl nosit půl života a auto vydrželo patnáct let.

 

Elektroauto

 

Co pro to jde udělat?

Už při návrhu se dá zamyslet nad tím, jaký materiál použijete. Buď můžete mít úžasně tvarovanou židli z recyklovatelného plastu, nebo můžete vyrobit židli dřevěnou, abyste neměla roupy ji recyklovat a vydrží vám 20-50 let. Záleží vždy na tom, v jakém odvětví pracujete. Je rozdíl, jestli navrhujete hodinky za statisíce, které nikdy nevyhodíte, nebo věci denní spotřeby. Jsou firmy jako IKEA, které vyrábějí masové výrobky, ale jejich poločas rozpadu je logicky kratší.

 

„Jsem přesvědčený, že kvalita produktu je rozhodujícím faktorem pro dobře promyšlený design. Špatně navržený produkt je nejenom ošklivější než ten pěkně navržený, ale má také menší hodnotu a užitek. Někdy může být dokonce obtěžující.“

Dieter Rams, světově uznávaný průmyslový designér

 

Myslíte tedy, že proti masové produkci nekvalitního zboží, které končí na skládkách nejde nic dělat?

Může proti ní bojovat skupina lidí, která se může zvětšovat, ale musí se stát to, že zbytek bude vzdělaný nebo ovlivnitelný a bude chtít kvalitu, třeba i za rozumnou cenu. Dnes je to lidem buřt. Chtějí si koupit nový mobil a když je levnější, tak je to super, ne?

Opravdu si myslíte, že se o tento problém zajímá jen menšina?

Ano. Plánované zastarávání zajímá jenom úzkou skupinku uvědomělých lidí a myslím si, že to takhle bude i v budoucnu. Tedy pokud nedojde k nějaké ekologické katastrofě nebo k válečnému apokalyptickému konfliktu. Plánované zastarávání je odrazem rychlé doby.

Jedním z možných řešení, jak dělat kvalitnější výrobky, je ekodesign. Jaký na něj máte názor?

Ekodesign je pro mě pejorativní označení. Dobrý design je automaticky ekologický anebo se o to minimálně snaží. Ekodesign je nálepka. Pokud jsou parametry „ekologičnosti“ opravdu měřitelné a někdo to garantuje, je to v pořádku. Ale pokud si předponu „eko“ někdo napíše na produkt, je to jenom marketingový tah.

Znáte příklady některých českých firem, jejichž výrobky jsou opravdu „eko“?

Myslím si, že každá druhá firma to bude o sobě tvrdit, ale některé firmy to budou mít těžší. Dobrou práci odvádí firma TON, která vypěstuje strom, dřevo použije na nábytek, piliny použije na výrobu dřevotřísky a zbytky dřeva spálí v peci, která vyhřeje továrnu. Jenže pokud vyrábíte přední světla do aut, která jsou slepená ultrazvukem z několika různých plastů, těžko můžete označit váš výrobek za ekologický. Některé věci holt neekologické jsou a budou.

 

Pražský mobiliář

 

Měli bychom se tedy bavit o ekodesignu jenom v určitých odvětvích?

Má smysl, aby se všichni bavili o tom, z jakých materiálů mají výrobky vznikat, jak využít zbytkový odpad a co se s výrobky bude dít poté, co skončí jejich životnost. Naše studio například posledních patnáct let pracuje se sklem, které je 100% recyklovatelné. Společně s firmou Nespresso jsme se snažili ukázat, že i hliník jde dobře recyklovat, když už vznikne. V současné době navrhujeme interiér administrativního objektu, kde vystěhovaný nábytek a použité koberce chceme recyklovat. Máme tu výhodu, že děláme nábytek a kvalitní věci, které jsou s lidmi dlouho, takže je pro nás jednoduché „plastové kolegy“ kritizovat.

Jakou vidíte budoucnost produktového designu?

Už dvacet let si všímám, že špičkové firmy garantují to, že výrobky se dají rozložit na jednotlivé recyklovatelné díly. Z praxe znám příklady firem, které zpracovávají vlastní odpad a zbytky materiálů používají na nové výrobky jako například MMCité. Na jednu stranu jsme dobří v recyklaci, ale problém je ve spotřebních předmětech a obalech. Není cesta přikázat, že se má dělat papírový recyklovaný obal potažený plastem, když jde recyklovat hůře než plast. Jsem lehce pesimistický, ale nechci říkat, že já dělám věci správně, protože vidím, že v některých oborech není cesty.

 

Michal Froněk je spoluzakladatel studia Olgoj Chorchoj, které vzniklo v roce 1990. Od roku 2000 působí s Janem Němečkem na pražské UMPRUM jako vedoucí ateliéru designu výrobků, který převzali po legendárním designérovi Otakarovi Diblíkovi. Studio Olgoj Chorchoj vyhrál v roce 2017 mezinárodní soutěž na nový pražský mobiliář, na němž v současné době pracuje. Připravuje také koncept zastávek hromadné dopravy. Studio nedávno dokončilo sídlo firmy KOMA Modular ve Vizovicích.  

Staň se také součástí našeho EKOSYSTÉMU
a neuteče ti žádná novinka!

Naše stránky používají soubory cookies. Informace o tom, co jsou soubory cookies a jak vyloučit jejich používání, naleznete zde. Ze souborů cookies vyčteme i některé informace o tom, jak naše stránky používáte a tyto informace nám slouží ke zlepšování a k vytváření statistik o užívání webu.