Slunce, vítr, zákazník. Rozhovor s Michaelem Fehnem

Jak bude vypadat energetický průmysl v budoucnosti? Až donedávna končilo uvažování běžného uživatele u zásuvky v obývacím pokoji. Dopady klimatických změn nás ale nutí podívat se i za ni. Energetická politika státu, nové technologické možnosti, důsledky výroby elektrické energie z neobnovitelných zdrojů – to jsou témata, která prochází celospolečenskou diskuzí. Michael Fehn má vzácný dar o nich mluvit způsobem, který je pro laika nejen pochopitelný, ale i velmi poutavý. Když mluví o létajících větrných elektrárnách a dalších inovacích, je jasné, že energetika je jeho skutečnou vášní. Jinak by se v oboru nemohl pohybovat přes čtvrtstoletí na nejvyšších pozicích.

Vraťme se na úplný začátek vaší kariéry. Do energetického průmyslu jste vstoupil v polovině 80. let. Tedy někdy v době černobylské havárie.

Bylo to přesně v roce 1986. Tehdy jsem byl úplný nováček, jeden z prvních praktikantů ve firmě Bayernwerk – jedné z největších firem v Německu. Mimochodem o necelých dvacet let později se stala součástí koncernu E.ON. Úplně první úkol, který náš tým dostal, bylo měřit dopady černobylské havárie. Byl to tým zkušených odborníků na jádro i energetiku a můj šéf mi tehdy řekl: „Michaeli, teď máš možnost se předvést. Uvidíme, co tě naučili v Mnichově na univerzitě." (smích)

Jak jste tehdy potenciál jaderné energetiky vnímal?

Udělala na mě opravdu obrovský dojem. Kolik energie můžeme získat z kilogramu uranu! To bylo fascinující a tehdy jsem si říkal: „To je budoucnost energie."

A neměl jste zároveň obavy vzhledem k okolnostem na Ukrajině?

Ano, měl. Ale zároveň jsem byl přesvědčený o tom, že v Německu máme opravdu vysoké bezpečností standardy. Při vlastní práci jsem tedy strach neměl vůbec. Po celém světě je teď ale víc jak 400 jaderných elektráren a ne všude jsou takové standardy, jako byly tehdy a jaké jsou i dnes v Německu. Co je ale hlavní problém, který se za těch třicet let zatím nevyřešil, je jaderný odpad a jeho skladování.

Myslíte, že je nějaká varianta na využití jaderného odpadu v budoucnu?

Určitě bych to nevylučoval. Jaderný odpad obsahuje stále hodně energie a doufám, že jednou najdeme technologii, díky které ji budeme umět odpovědně využít. Ovšem bezpečnost bude vždy priorita.

Zázračný trojúhelník

V energetice jste strávil třicet let. Dokázal byste pojmenovat klíčové body, které podle vás ovlivnily směřování sektoru jako takového?

Říkám tomu zázračný trojúhelník energetického systému – bezpečnost, úspornost a šetrnost k životnímu prostředí. Když jsem začínal, na prvním místě byla vždy bezpečnost – a ta je tam koneckonců i teď. Na druhém místě byl ekonomický aspekt a až poté se řešil dopad na životní prostředí. Dnes si myslím, že je to naopak. Už jsme si vědomi toho, že musíme přemýšlet nad budoucností, ve které budou žít naše děti. A to je jedna z velkých změn celého byznysu.

Kterým směrem se má tedy energetika ubírat?

Musíme využívat nové zdroje energie, které mají relativně neutrální dopad na životní prostředí. Dám jeden zajímavý příklad, který je ale už dvacet let starý. Pracoval jsem tehdy pro solárně-vodíkovou elektrárnu. Energii jsme vyráběli tak, že jsme z vody – díky solární energii – od sebe oddělili vodík a kyslík. Vodík jsme pak použili jako energetický zdroj. Pak jsme ho znovu spálili kyslíkem a tím zase vyrobili vodu. Byl to tedy uzavřený kruh a to mě fascinovalo. Tehdy to bylo drahé, dnes už by to ale možná vyšlo levněji. Možná, že vodík může konkurovat energii z fotovoltaických panelů.

Má tedy větší potenciál v energetice vodík nebo fotovoltaika?

Hodně to souvisí se skladováním energie a s elektromobilitou. Čeká nás ještě hodně práce se zdokonalením baterií. Zatím nevíme, jak se to bude vyvíjet. Ale pokud se zvýší kvalita baterií a sníží se dopady na životní prostředí, tak věřím tomu, že energie z obnovitelných zdrojů udělá ještě větší a rychlejší progres než doposud.

Takže věříte spíše fotovoltaice?

Energie ze slunečního záření je pro mě na prvním místě. Jejímu boomu pomohl masivní rozvoj solární energie v Číně. Díky němu poklesla cena fotovoltaických panelů i na dalších trzích a klesla tak výrobní cena energie jako takové.

Je kromě fotovoltaiky nějaký další zdroj, kterému bychom se měli věnovat přednostně?

Vítr. To je můj další oblíbený zdroj energie. Už pár let totiž existují prototypy létajících větrných elektráren. Přivázané na laně se vznáší někde ve výšce 300 až 500 metrů, kde je proud vzduchu mnohem stabilnější. Stále se ale vracíme k tomu, jak energii skladovat. V tuto chvíli nemáme ideální řešení. A to je ta hlavní výzva pro budoucnost.

Budoucnost je Slunce

Zkusme si představit Českou republiku v roce 2050. Jaký by byl ideální energetický mix?

Zkusme raději 2030 nebo 2040 (smích). 2050 je pro nás hodně daleko, inovace jsou tak rychlé, že se neodvažuji předjímat třicet let dopředu. Můj osobní tip nebo přání by bylo, zachovat bezpečnostní standardy nejvýš, jak to jde. Každý rok je potřeba investovat do bezpečnostních vylepšení. Upřímně bych už nebudoval další elektrárnu typu Dukovany. V deseti, možná dvaceti letech udělá hlavně solární energie abnormální progres. A co nejdříve bych uzavřel uhelné elektrárny, které by nahradila právě energie ze Slunce.

Vidíte budoucnost pro energetickou decentralizaci?

Jednoznačně. Pro distributory je to opravdu velká výzva. Musí se na decentralizaci připravit tak, aby ji sítě technologicky zvládly. Budou zavádět nové technologie a inovace do údržby sítí – například drony, které nahradí lidskou práci, smart trafostanice, digitální produkty nebo chytrá měření.

Kdybyste se mohl vrátit zpět do poloviny osmdesátých let a věděl byste to, co víte dnes, věnoval byste něčemu větší pozornost?

Zákazníkovi. Zákaznický přístup během uplynulého období se opravdu zlepšil, ale i tak myslím, že vývoj mohl být ještě rychlejší. Také bych se víc věnoval spolupráci s dalšími společnostmi a partnery, kteří by mohli našim produktům přidat zajímavou přidanou hodnotu. Sám jsem se o to snažil, ale určitě jsem mohl dělat víc (smích). A do třetice – zaměřil bych se na vývoj řešení pro decentralizovanou energetiku.

A poslední, trochu podobná otázka. Představte si, že jste o třicet let mladší, máte vědomosti současného Michaela Fehna a můžete se zaměřit na rozvoj vlastního startupu nebo na specifickou část energetického byznysu. Co byste si vybral?

Na to je jednoduchá odpověď: Solar for Schools. To je neziskový startup, který mám opravdu rád. A řeknu vám proč. Solární elektřina je budoucnost. Ale v tuhle chvíli jsme jen na dobré cestě, nikoliv na jejím konci. Musíme najít řešení pro naše děti a zároveň je pro téma získat a vzdělávat je v něm. Proto potřebujeme sofistikované výukové programy pro školy. Díky nim se děti učí a získávají k tématu vztah. Program funguje skvěle v Německu a Británii, máme tři školy i v Indii. A právě teď hledáme možnosti i v České republice.

Michael Fehn

Michael Fehn je rodák z německého Kronachu. Absolvoval elektrotechniku na Technické univerzitě Mnichov a přes práci u firmy Bayernwerk se vypracoval až na generálního ředitele E.ONu v České republice, kde působil téměř 20 let. Dnes pracuje jako mentor a konzultant ve firmě Fehnergie, kterou sám založil. Jako strategický poradce pomáhá organizacím optimalizovat jejich obchodní modely a inovativní koncepty pro úspěšnou budoucnost. Působí také jako angel investor a pomáhá tak začínajícím podnikům v jejich rozvoji.