Zdeněk Kříž: Ego je mocný krutovládce

Zdeňku, s tímto rozhovorem začínáme těsně po Vašem návratu z nepálských Himalájí. Co Vám ten měsíc bez signálu, daleko od domova, dal do života a do Vašeho podnikání?

Byl to měsíc s batohem na zádech o vločkách a rýži. Nahoře v horách ráno ve stanu mínus deset! (smích) Vytvořila se skvělá skupinka deseti lidí s obrovskou sounáležitostí a dynamikou, kteří se poprvé potkali na letišti. Prožili jsme společně hodně zajímavých okamžiků, radostných i těch méně veselých. Bylo dost zdravotních komplikací, na Mera Peak ve výšce 6461 m. n. m. nás došla polovina výpravy. Hory jsou neskutečně krásné a stejně tak jsou nekompromisní. Pokud jen na chvíli opomenete pokoru k nim a ostražitost vůči všemu okolo, okamžitě nemilosrdně trestají. Je to vlastně obdobné jako v podnikání, každý krok, který učiníte, je buď vědomý a v energii s jasným záměrem, nebo tu nejste. Máte odpovědnost za výsledek, za tým okolo, ego vás žene vpřed, ale pokud při tom zapomenete na sebe sama, na podstatu proč tu vlastně jste a co to vlastně děláte, je zle.

Tím „každým vědomým krokem" mi už vlastně nahráváte na téma, kvůli kterému jsme se sešli. V rámci JICu působíte v roli experta, poradce, na našem webu o vás píšeme, že jste: mentor, kouč, podnikatel a také průvodce vědomým podnikáním. Jak podle Vás vypadá typický vědomý podnikatel?

Je to, myslím, o řadě životních poznání, o zkušenostech profesních i osobních. Mnohdy o hodně drahých školeních. A těmi rozhodně nemyslím ty, které si draze zaplatíte, a někdo vám něco vysvětlí nebo doporučí. Myslím tím ta reálná životní a pracovní rozhodnutí, při kterých jde v lepším případě jen o peníze, jindy ale o vztahy, přátele, zdraví, radost, lásku a podobně. Je to proces, kterým člověk projde více či méně otlučený. Jako když prosvištíte nějakým tunelem. Pokud je tomu procesu člověk otevřený, nabírá tyto zkušenosti postupně v rámci podnikání. Pokud mu vládne jeho ego železnou rukou, většinou musí přijít k procitnutí větší životní „řacha" (smích).

Kdy se zrodila myšlenka, že by se něco mělo dělat jinak – tedy vědomě?

Je to další vývojová fáze, tak jak se svět a lidstvo vyvíjí. Krásně to odráží princip Spirálové dynamiky od amerického profesora psychologie Clare W. Gravese. Má to postupné vývojové fáze pro systémy společenství, firmy i jednotlivce. To vše z historie jasně definované a popsané s výhledem do dnešní doby a do budoucna. Na „starém obyčejném" kapitalismu nic není mimo, řada firem si v něm dofrčí, ať už nevědomě či vědomě. Jen zejména mladým lidem už v tom není fajn, přišel čas na změnu a ta se děje.

Co přináší „vědomý" podnikatel sobě a společnosti?

Vědomý podnikatel dělá normálně byznys, chce být úspěšný, vydělat peníze. Pořád žijeme v kapitalismu, který je mnohdy nekompromisní až nelítostný. Rozdíl je tedy v pohledu na sebe samého, lidi okolo ve firmě a také na svůj vztah k okolnímu prostředí. Vědomý podnikatel tohle všechno vidí jinou optikou. Zajímá ho jeho vize, vyšší smysl všeho toho dění, kultura ve firmě i mimo, ekologie vztahů a prostředí. Chce být TOP, ale už trochu jinak než tomu bylo dříve. Pro lidi okolo je to pořád silný lídr, ale už to není o „hrách a vínu" – respektive pouze penězích či bonusech. Má vizi, kterou umí zformulovat, získat lidi do týmu a všichni společně potom tvoří to, co jim dává smysl. Úspěch a peníze jdou ruku v ruce, ale nejsou tou základní hybnou silou.

Zdeněk Kříž je podnikatel, průvodce vědomým podnikáním, mentor a kouč. Působil 12 let ve vedení městyse Knínice, budoval firmy SULKOM a AGLAIA. 

Podnikání se nedá ulítat on-line po nocích

Pokud někdo v současné době uvažuje o podnikání, proč by měl uvažovat „vědomě"? Dá se vůbec ještě prorazit na trhu se starým „tvrdým" byznysem?

Já si myslím, že každý byznys je tvrdý! (smích) Řekl bych to takhle: podnikatel je svobodný člověk a většinou základním elementem pro podnikatele je právě jeho osobní svoboda. Tedy alespoň v počátcích, než ho zmasakruje celkový systém nynější reality. Klasicky nejdřív zrychlí tempo, potom prodlouží pracovní čas, následně začne plánovat a opět zrychlí. Prohloubí sebeobětování ve jménu ega a honby za materiálnem, přičemž se zcela vytratí jeho vlastní „já". A nakonec skončí na JIPce. Tak to alespoň bylo a minimálně tohle je tedy důvod, proč přemýšlet jinak. Dnes je mladý podnikatel, myslím, vnímavější, připouští si poměrně brzy, že to, co se na něj zvenku neustále řítí, se nedá ulítat on-line po nocích. Hledá hned od počátku vyšší smysl toho všeho. Proč obětovat svoji energii, co to přinese jemu, co to přinese všem okolo a mnohdy také, co to přinese planetě Zemi.

Říkáte, že řada firem si svůj příběh ještě odžije postaru. Pokud je naopak někdo už podnikatelsky zběhlý, proč by měl začít uvažovat o změně?

Říká se, že „jediná jistota v životě je, že přijde změna". Nemusí o ní uvažovat, je to jeho firma, jeho život. Záleží opravdu na tom, jestli v tom bude fajn jemu, jeho rodině, jaké bude mít přátele, jak ho bude vnímat okolí. Řada lídrů to dře na sílu „hlava nehlava", často pak už nemůžou, ryjí bradou zem, ale ego je mocný krutovládce. Mnohdy to urvou a jsou ještě bohatší a taky mnohdy ještě osamělejší, bez radosti a pocitu štěstí. Ne mocní – a často i nemocní.

To už pro některé třeba bude motivace. Jak moc je ale náročné pro současné „nevědomé" podnikatele přejít k vědomému podnikání? Je to čistě o psychickém přenastavení každého jednotlivce nebo to obnáší i nějaké finance a invazivní, „bolavé" změny ve fungování firmy?

Tibeťané říkají: „Žij dneska, protože včerejšek už není a zítřek být ani nemusí". Pokud v tom stávajícím nastavení není člověku fajn nebo přijdou výstražné signály – ať už z oblasti psyché či těla – měl by je vnímat, naslouchat jim a udělat změnu, jakoukoliv a okamžitě. Čím více a čím déle tlačí na pilu a jakkoliv to přebíjí, tím je to následně bolestnější. Lidé by neměli zapomínat na své „já" jako na lidskou bytost, která má další role, hodnoty, poslání... Firma je jen jednou částí z nich. Jde to pak ruku v ruce s financemi, kdy každá změna něco stojí. Čím později a ve větším tlaku se taková změna dělá, o to je to náročnější. U rodinných firem může jít – v procesech generačních výměn – o desítky i stovky milionů, které vyletí komínem, než se ega generací trochu urovnají. Většinou je to přitom zcela zbytečné – i když, pravda, nezbytné „školení" pro další vývoj.

Vědomé podnikání jako marketingový tah?

Jak souvisí vědomé podnikání s marketingem? Pokud se majitel firmy přemění na „vědomého" podnikatele, stačí, aby si tuto změnu definoval sám pro sebe, nebo ji musí „troubit do světa"?

Říká se: „Aby mohl zapalovat, musí hořet". Sám u sebe musí začít, ale jinak je to proces pro všechny ve firmě. Jde to z lidí, nejde to jen napsat na plakát nebo do novin. To se žije... Samozřejmě kultura firmy se odráží v celkovém pojetí budování značky a marketingu.

Je možné, aby „vědomé podnikání" pro některé podnikatele byla jen prázdná fráze, nálepka, která je „in" a kterou si pro své čistější svědomí (případně jen jako onen marketingový tah) nalepí na čelo, aby mohli dál dělat tvrdý byznys?

Jedná se o životní postoj, morální hodnoty, stav mysli, srovnání se s egem. Cesta vede přes poznání, vítězství i prohry. Určitě se to dá pojmout jako maska a pouze si s tím účelově hrát, o to horší však je setkání s realitou okolo sebe, která je skutečná. A taky potkání se se sebou samým. Pokud je člověk v prostředí, které je takto nastavené, myslím, že pro hru v pouhé přetvářce nedostane dlouhodobě prostor a příležitost. Samo ho to odstředí.

Dá se být „vědomým podnikatelem" v každé oblasti podnikání? Když si vezmeme třeba majitele minipivovaru, majitele firmy na výrobu oken, menší rodinnou pekárnu, majitele salónu na úpravu psů a IT-firmu. Co mohou tito podnikatelé, pokud budou „vědomí", společnosti přinést a předat?

Každý podnikatel je v podstatě lídr, který ovlivňuje, přímo či nepřímo, řadu dalších lidí – zaměstnanců, partnerů, zákazníků. To, s jakou energií se prezentuje, a jaké vyznává hodnoty on jako člověk, určuje výraznou měrou kulturu celé firmy. A podle toho si firma v té energii přitáhne lidi, partnery a převážně i zákazníky v obdobném nastavení a vyznání. Nezáleží tak ani na konkrétním oboru činnosti, ale kultuře, kterou ta firma žije a kterou se prezentuje. Moc pěkně toto téma popisuje kniha Zrození kmenového vůdce od Davea Logana.

Vědomé podnikání není kuchařka na úspěch, ale životní styl

Jak vůbec souvisí vědomé podnikání a možnost velkého zbohatnutí? Nevylučuje se to? Neměl by vědomý podnikatel přijímat jen tolik, kolik skutečně potřebuje?

(Smích) To je asi hodně individuální. Abyste se mohla v klidu a radosti klouzat dolů z kopce, prvně na ten kopec chcete vylézt a pokochat se pohledem, že jste tam vylezla. Myslím, že to chce nažít, srovnat se s materiálnem. Hodně je to opět o egu, chce to vítězství i prohry, prostě poznání. Nějaký ten milion vydělat, o pár taky přijít (smích).

Kdybyste měl popsat základní esence úspěchu pro začínající firmu, jaké by to byly? Patří mezi ně brand? Je to vědomé podnikání? Neotřelý produkt? Může mít průměrný produkt větší šanci právě díky vědomému podnikání?

Podnikání je různorodý a živý organismus. Co funguje někde a někomu, může být jinde úplně jinak. Vědomé podnikání není kuchařka na úspěch. Je to spíše životní styl pro majitele a lidi ve firmách, aby byli výkonní, spokojení, firmy byly ekonomicky zdravé a úspěšné a zároveň aby všichni zúčastnění byli v pozitivní energii a měli radost ze života. Pokud do toho chce někdo nahlédnout nebo přímo ochutnat, v Akademii v Horních Libchavách najde odpovědi pro sebe i výkonnou a spokojenou firmu.

Velmi často se teď v souvislosti s podnikáním objevují slova jako firemní vize, hodnoty, smysl, ono vědomé podnikání, mise... Nejsou tohle všechno tak trochu synonyma? Vidíte u těchto slov větší nuance?

Je to o úhlu a hloubce pohledu. O každém tom termínu můžete strávit dva dny odborného semináře a určitě se nebudete nudit. Ale jsem strašně rád, že se o tom mluví. A že pro začínající podnikatele to začíná být nedílná součást celého toho kolotoče.