Jak předejít majitelským neshodám
Spolumajitelství je jako manželství
Být spolumajitelem s sebou přináší velké závazky a odpovědnosti a i tady je nutné, abyste spolu dokázali fungovat v dobrém i ve zlém. A stejně jako není zrovna moudré žádat o ruku někoho neprověřeného, i svého spoluzakladatele byste si měli umět dobře vybrat. Pokud to totiž mezi vámi nebude fungovat, nejvíce bude trpět vaše dítě – firma.
V čem bychom se měli lišit
V různorodosti je síla. Zkušenost praví, že když jsou společníci až příliš stejní, můžou si sice dobře rozumět, ale pro rozvoj firmy je to velkou překážkou. Je proto dobré, když každý přinášíte trošku jiné zkušenosti a expertízu (know-how) i jiné způsoby fungování. Někdo rád vymýšlí nové nápady a řešení. Někomu jde vnášet do věcí strukturu. Někdo dokáže dobře motivovat ostatní a jiný zase sbírat a přinášet nové podněty a informace. Každý přístup přináší výhody i úskalí, a je tak velmi užitečné se v nich doplňovat. Tomu, jak dobře poskládáte fungující tým, se budeme podrobně věnovat v jednom z příštích dílů našeho JICblogu.
Co byste měli znát a respektovat
Osobní motivace každého ze spoluzakladatelů – ačkoliv jí ve společných diskuzích málokdo věnuje dost prostoru, z mé zkušenosti jde o velmi častý zdroj problémů. Někdy v tom možná sami nemáte dostatečně jasno. Ptejte se sami sebe, proč vás láká pracovat zrovna na svém projektu a věnovat se mu formou podnikání. O to užitečnější může být (zvlášť v začátku spolupráce) věnovat této otázce pozornost společně a vědět, jak to mají ostatní. Je pro vás primární motivací zlepšit fungování nějakého odvětví? Chcete se proslavit a být uznáváni? Nebo potřebujete mít finanční nezávislost či pasivní příjem a být svobodní v tom, kdy co budete dělat? Toužíte po možnosti kreativně tvořit s lidmi, kteří jsou vám blízcí… ? Možností je spousta. Důležitá je absolutní upřímnost ke společníkům i k sobě samým. Teprve pak můžete své motivace respektovat, dávat prostor jejich naplňování a vyhnout se zásadním rozkolům ve vztazích se svými společníky.
V čem byste se měli shodovat?
Potřebujete mít společnou vizi. Zodpovězte si otázky: co je cílový stav, kam chcete firmu dostat a co se má (ve světě, okolo nás, u nás) díky našemu podnikání změnit? Vize úzce navazují na osobní motivace společníků, a měly by s nimi proto být v souladu. Chcete mít malou firmu, kde se všichni znáte jménem a trávíte spolu i volný čas? Nebo je pro vás cílem vybudovat velký korporát s tisíci zaměstnanci a mít tak globální dosah? Jak chcete, aby vás zákazníci, partneři nebo investoři vnímali? Co chcete, aby si o vás řekli v hospodě u piva?
Druhá věc, ve které je třeba se do velké míry shodovat, jsou hodnoty, na nichž vaše podnikání a spolupráce stojí. Z toho pak vyplývá i způsob, jakým fungujete. Nestačí si v kanceláři vyvěsit zarámovanou grafiku „Firemní hodnoty”. Naopak – jde primárně o proces diskuze, která k jejich definici vede. A především o to, jak se proces projeví v jednotlivých oblastech vašeho fungování. Pokud se například shodnete na tom, že jsou pro vás důležité svoboda a kreativita, bude popis pozicí a zadávání práce nejspíš vypadat jinak, než když dáte prioritu efektivitě a jasným procesům. Pokud si určíte, že je pro vás důležitá transparentnost a otevřená komunikace, je třeba se ptát: Jak se to projeví v zákaznické podpoře? Co všechno o sobě chcete sdělovat veřejnosti, jaká rozhodnutí, hospodářské výsledky apod.? A co interně? Jak budete v týmu komunikovat chyby, výše platů, rozpočty nebo manažerská rozhodnutí?
Je dobré všechny tyto věci se společníky probrat v začátcích spolupráce. A neméně důležitý krok – jednou za čas se k nim vracejte a počítejte s tím, že se některé z nich budou v čase měnit.
Řízení odpovědností a rovnováhy
Abyste si takzvaně nelezli do zelí, doporučuji si míru odpovědnosti v jednotlivých oblastech firmy stanovit do čtyř kategorií – rozhodovat, ovlivňovat, být informován a neřešit.
Nejdříve společně sepište všechny oblasti, které ve firmě vidíte (např. finanční plánování, nábor nových lidí, řízení kapacit výroby apod.), do míry detailu, jaká vám přijde užitečná. Pak si každý sám za sebe řekněte, jakou kategorii míry odpovědnosti pro sebe vidíte. Společně to proberte a vylaďte překryvy nebo chybějící místa. Hlavní odpovědnost by měl vždy nést právě jeden člověk.
Je dobré mít na paměti, že vždy víte o 100 procentech práce, kterou jste sami odvedli, ale pouze o cca 20 % práce, co dělali ostatní. To může přinášet pocit nerovnováhy, že někdo pracuje více a někdo méně. Spolu s ním také pocit, že podíly, které jste si na začátku rozdělili, už možná neodpovídají realitě. Pomůže tedy jednou za čas (doporučuji zhruba 1 za rok, ze začátku případně častěji) projít se společníky kontrolou rovnováhy. Na čistě majitelské schůzce (neřešíme na ní operativu) každý odpoví na tři otázky:
- Co dávám/přináším firmě?
- Co vidím, že dáváš/přinášíš ty?
- Jak aktuálně vnímám rozdělení odpovědností a ohodnocení?
Je třeba si uvědomit, že podíl na firmě, podíl na zisku a podíl na rozhodování jsou tři různé věci, které spolu nemusejí spolu souviset. Dít se tak může třeba v případě, že vlastníte 90% firmy, přičemž sizisk dělíte rovným dílem). Nic tedy není tesáno do kamene.
Konflikty jsou nevyhnutelné
„To be adult in relationship is not to be conflict-free. It is to resolve conflicts mindfully.” (David Richo)
Není – a ani by nemělo být – cílem předcházet konfliktům mezi společníky. Naopak, pokud k žádným v takto intenzivním vztahu nedochází, je to často příznak zahnívajících problémů. Je třeba dát konfliktům správné místo a konstruktivní formu. Pak jsou často i užitečným prostředkem k pozitivnímu posunu.
Podle mých zkušeností je velmi užitečné dívat se na komunikaci jako na jednu z klíčových podnikatelských dovedností, které je třeba rozvíjet a kultivovat. Praktickou pomůckou můžou být například principy metody Nenásilné komunikace, které pomáhají najít vzájemné porozumění a řešení přijatelná pro všechny strany.
Velmi nápomocnou dovedností je konstruktivní používání nástroje Zpětné vazby. Točí se kolem ní spousta nejasností a mýtů. Na hlubší rozbor by bylo potřeba více podobných článků, v tuto chvíli zůstanu alespoň u základní definice. Kvalitní zpětná vazba by neměla být pochvalou ani kritikou, měla by přijít ve správný čas a na správné místo, měla by mít konkrétní formu. Především by měla mít jasný cíl – pomoci přijímajícímu odhalovat jeho slepé skvrny a zlepšovat vztah s tím, kdo zpětnou vazbu dává.
Jak se rozejít
Přesto někdy spory mezi společníky mohou zajít tak daleko, že není možné spolu dále fungovat. Zároveň může nastat i situace, kdy se společníci nemůžou dohodnout ani na tom, kdo a jak ze společnosti odejde. To může vést k nepříjemnému patu, ze kterého se velmi těžko hledá cesty ven.
Ideální je si už dopředu zkusit načrtnout různé (krizové) scénáře a domluvit se na tom, jak bychom je řešili. I v době klidu si proto pokládejte otázky, co budete dělat, když... Když se jednomu z vás změní životní situace a budete chtít odejít. Nebo když mezi vámi nastanou zásadní neshody a nebudete schopni situaci řešit.
Často pak stačí mít hypotetické situace prodiskutované a někde napsané. Je možné tyto scénáře zanést i do společenské smlouvy (např. předkupní právo podílů, právo veta, podmíněný převod apod.) nebo odchod řešit pomocí tzv. smlouvy mezi společníky. Mezi nejpoužívanějšími řešeními patových situací jsou i některé klauzule, které dost připomínají Divoký západ.