13. 12. 2022
Richard Malovič z Whalebone: U miliardy klientů neskončíme
V žebříčku nejrychleji rostoucích technologických firem ve střední Evropě se umístili na 25. místě. S meziročním růstem 1240 % jsou v rámci České republiky sedmí. A jejich krasojízda rozhodně ještě nekončí. Mezi dneškem a stokrát větším Whalebonem je podle jeho CEO Richarda Maloviče jen trpělivost.
Whalebone je klientem JICu, ovšem důvod, proč se potkáváme, je naprosto jasný: úspěch v soutěži Deloitte Fast 50. V rámci České republiky máte úctyhodné sedmé místo. Čekali jste to?
Už loni nám ocenění uniklo o fous, ale nakonec jsme nesplnili kritéria umístění z důvodu stáří firmy. Letos už jsme umístění čekali. Je to pěkné ocenění, především ta možnost porovnat se s ostatními ve střední Evropě.
Co vidíte jako hlavní důvod úspěchu a růstu Whalebone a zájmu investorů? Někdo zmiňuje inovativní nápad, někdo velkou dávku píle a tvrdé práce, někdo to „svádí“ na dávku štěstí, že byl ve správný čas na správném místě.
Za vším je hlavně trpělivost. Samozřejmě by to nešlo bez inovativního produktu. Ale ve chvíli, kdy máte to štěstí, že máte globální produkt, neexistuje pro růst žádná externí překážka, je to ve vás. Musíte vydržet, být dostatečně flexibilní a kreativní. Mezi dneškem a stavem, kdy budeme stokrát větší je hlavně proces, který je třeba si odpracovat. Samozřejmě to neznamená, že tolik vyrosteme automaticky, protože nás po cestě bude čekat spousta nástrah, chci ale říct, že pro úspěch a růst v oblasti technologií je idea 5 % (nutná podmínka), ale zbytek – tedy 95 % – je exekuce. A to platí i u nás.
Na jednu stranu je to určitě úspěch, na stranu druhou firmy často zmiňují, jak ohromně těžké je firmu a zaměstnance ukočírovat v momentech, kdy násobně roste.
Je to součástí našeho snu, o tom to přece je! Celé to děláte přesně proto, aby se tohle dělo. Kdybychom to nechtěli prožívat, zabalíme to. Já v tom vidím jen pozitiva. Může to být o dost složitější a rychlejší a i to bychom rádi. Hlavní výzvou je držet vše pohromadě při překotném náboru. Standardní náborový cyklus probíhá tak, že přiskočí nováčci a zbytek lidí se vzájemně zná. U nás je to tak, že se většina lidí zná jen pár měsíců, je málo času na to, aby si „vše sedlo“.
Existuje málo zaběhaných kolejí, tím je to asi složitější, ne?
Je to ale pořád vlastnost té situace, není to problém. Zákonitě z toho samozřejmě vyplývají nedostatky v komunikaci, někdy nejsou všem úplně jasné role a partikulární cíle. A v tuto chvíli je naším úkolem, aby takových situací bylo co nejmíň a zároveň abychom nebrzdili.
Co vám pomáhá?
Pomáhá nám dívat se na nějaké příklady, i když těch tady pro nás taky není mnoho. Například před rokem, kdy měl Whalebone 30 lidí, jsem řešil, jestli potřebuju HR oddělení. Počkej, až vás bude 50, řekli mi tehdy všichni. A tak jsem to odložil. Problém je ten, že jsem se špatně ptal. Měl jsem říct – dneska je nás 35 a chci, aby nás za rok bylo 70, potřebuju HR? Kdybych se zeptal takto, odpověď by byla – ano, potřebuješ asi 2 až 3 lidi.
Už loni nám ocenění uniklo o fous, ale nakonec jsme nesplnili kritéria umístění z důvodu stáří firmy. Letos už jsme umístění čekali. Je to pěkné ocenění, především ta možnost porovnat se s ostatními ve střední Evropě.
Co vidíte jako hlavní důvod úspěchu a růstu Whalebone a zájmu investorů? Někdo zmiňuje inovativní nápad, někdo velkou dávku píle a tvrdé práce, někdo to „svádí“ na dávku štěstí, že byl ve správný čas na správném místě.
Za vším je hlavně trpělivost. Samozřejmě by to nešlo bez inovativního produktu. Ale ve chvíli, kdy máte to štěstí, že máte globální produkt, neexistuje pro růst žádná externí překážka, je to ve vás. Musíte vydržet, být dostatečně flexibilní a kreativní. Mezi dneškem a stavem, kdy budeme stokrát větší je hlavně proces, který je třeba si odpracovat. Samozřejmě to neznamená, že tolik vyrosteme automaticky, protože nás po cestě bude čekat spousta nástrah, chci ale říct, že pro úspěch a růst v oblasti technologií je idea 5 % (nutná podmínka), ale zbytek – tedy 95 % – je exekuce. A to platí i u nás.
Na jednu stranu je to určitě úspěch, na stranu druhou firmy často zmiňují, jak ohromně těžké je firmu a zaměstnance ukočírovat v momentech, kdy násobně roste.
Je to součástí našeho snu, o tom to přece je! Celé to děláte přesně proto, aby se tohle dělo. Kdybychom to nechtěli prožívat, zabalíme to. Já v tom vidím jen pozitiva. Může to být o dost složitější a rychlejší a i to bychom rádi. Hlavní výzvou je držet vše pohromadě při překotném náboru. Standardní náborový cyklus probíhá tak, že přiskočí nováčci a zbytek lidí se vzájemně zná. U nás je to tak, že se většina lidí zná jen pár měsíců, je málo času na to, aby si „vše sedlo“.
Existuje málo zaběhaných kolejí, tím je to asi složitější, ne?
Je to ale pořád vlastnost té situace, není to problém. Zákonitě z toho samozřejmě vyplývají nedostatky v komunikaci, někdy nejsou všem úplně jasné role a partikulární cíle. A v tuto chvíli je naším úkolem, aby takových situací bylo co nejmíň a zároveň abychom nebrzdili.
Co vám pomáhá?
Pomáhá nám dívat se na nějaké příklady, i když těch tady pro nás taky není mnoho. Například před rokem, kdy měl Whalebone 30 lidí, jsem řešil, jestli potřebuju HR oddělení. Počkej, až vás bude 50, řekli mi tehdy všichni. A tak jsem to odložil. Problém je ten, že jsem se špatně ptal. Měl jsem říct – dneska je nás 35 a chci, aby nás za rok bylo 70, potřebuju HR? Kdybych se zeptal takto, odpověď by byla – ano, potřebuješ asi 2 až 3 lidi.
Váš produkt chrání uživatele internetu, aniž by si musel instalovat software. Nakolik je jedinečný v rámci globálního trhu?
Ať už se účastníme výběrových řízení v jihovýchodní Asii, v latinské Americe nebo severní Evropě, potkáváme se tam s jedním z našich tří až čtyř konkurentů. Na světovém trhu je nás tedy třeba pět. Nejdůležitější byznysová propozice je jednoduchá adopce, díky které jsme schopni dostávat produkt k velkému množství lidí. Chráníme zákazníka bez toho, aniž by si cokoliv instaloval. Stačí jen vyslovit přání, sdělit ho poskytovateli internetového připojení, ať už mobilního nebo pevného.
Na jaké situace se ochrana typicky vztahuje?
Kryjeme situace, kdy například dostanete podezřelou zprávu přes smsku, email, WhatsApp nebo jiný messenger, která obsahuje škodlivý obsah. Dalšími situacemi může být návštěva webové stránky, u které nevíte, jestli není škodlivá nebo když nechcete, aby aplikace nebo vaše zařízení odesílalo vaše data někam jinam. A pak jsme schopni vypátrat vaše hesla, platební karty nebo osobní doklady v případě, že kolují někde po internetu a někdo by je mohl zneužít.
Cílíte tedy na koncové zákazníky. Kolik teď máte klientů a kolik jich chcete mít v nějakém konkrétním časovém horizontu, řekněme do roku 2030?
Aktuálně chráníme přes 10 milionů lidí. A do roku 2030 bychom jich chtěli chránit jednu miliardu. A to samozřejmě nebude finále. Po škole jsem pracoval sedm let v Siemensu. Tehdy firma slavila 160 let, Ernst Werner von Siemens už samozřejmě dávno nebyl naživu. Žádné finále neexistuje. I my budeme globální firma s pobočkami po celém světě, pokud možno s centrálou v Brně.
Proč právě v Brně?
Je skvělé, že sem dříve přišlo spousta nadnárodních společností, nalákali k nám hodně pracovníků a udrželi tady technický talent. Patří jim za to obrovský dík. Ale myslím, že je nejvyšší čas, aby tady firmy s tisíci zaměstnanci vznikaly a sídlily. Zatím je tady takových pár. My například hodně bojujeme s tím, jak dělat ten opravdu velký byznys. Aktuálně je v Brně jen hrstka lidí, kteří vám poradí. Dokud tady nebudeme mít technické a obchodní ředitele, kteří působili na globální úrovni, tak se zásadněji neposuneme. Půlmilionové město má potenciál to zvládnout. A pak to bude efekt sněhové koule.
Ať už se účastníme výběrových řízení v jihovýchodní Asii, v latinské Americe nebo severní Evropě, potkáváme se tam s jedním z našich tří až čtyř konkurentů. Na světovém trhu je nás tedy třeba pět. Nejdůležitější byznysová propozice je jednoduchá adopce, díky které jsme schopni dostávat produkt k velkému množství lidí. Chráníme zákazníka bez toho, aniž by si cokoliv instaloval. Stačí jen vyslovit přání, sdělit ho poskytovateli internetového připojení, ať už mobilního nebo pevného.
Na jaké situace se ochrana typicky vztahuje?
Kryjeme situace, kdy například dostanete podezřelou zprávu přes smsku, email, WhatsApp nebo jiný messenger, která obsahuje škodlivý obsah. Dalšími situacemi může být návštěva webové stránky, u které nevíte, jestli není škodlivá nebo když nechcete, aby aplikace nebo vaše zařízení odesílalo vaše data někam jinam. A pak jsme schopni vypátrat vaše hesla, platební karty nebo osobní doklady v případě, že kolují někde po internetu a někdo by je mohl zneužít.
Cílíte tedy na koncové zákazníky. Kolik teď máte klientů a kolik jich chcete mít v nějakém konkrétním časovém horizontu, řekněme do roku 2030?
Aktuálně chráníme přes 10 milionů lidí. A do roku 2030 bychom jich chtěli chránit jednu miliardu. A to samozřejmě nebude finále. Po škole jsem pracoval sedm let v Siemensu. Tehdy firma slavila 160 let, Ernst Werner von Siemens už samozřejmě dávno nebyl naživu. Žádné finále neexistuje. I my budeme globální firma s pobočkami po celém světě, pokud možno s centrálou v Brně.
Proč právě v Brně?
Je skvělé, že sem dříve přišlo spousta nadnárodních společností, nalákali k nám hodně pracovníků a udrželi tady technický talent. Patří jim za to obrovský dík. Ale myslím, že je nejvyšší čas, aby tady firmy s tisíci zaměstnanci vznikaly a sídlily. Zatím je tady takových pár. My například hodně bojujeme s tím, jak dělat ten opravdu velký byznys. Aktuálně je v Brně jen hrstka lidí, kteří vám poradí. Dokud tady nebudeme mít technické a obchodní ředitele, kteří působili na globální úrovni, tak se zásadněji neposuneme. Půlmilionové město má potenciál to zvládnout. A pak to bude efekt sněhové koule.
Když potřebujete propojit
Navazujte partnerství s dalšími podnikateli, sdílejte zkušenosti a know-how nebo expandujte do zahraničí díky mezinárodní síti.
Jak vnímáte současný stav inovačního ekosystému?
Určitě by pomohlo, kdyby se firmy spontánně víc potkávaly. V tomto směru musím pochválit pražskou iniciativu, CzechFounders. Mají teď program, v jehož rámci se nás potkává nějakých 6 až 7 founderů. Je to moderované, jsou tam firmy v různých fázích a vyměňují si zkušenosti. Něco takového by bylo dobré i u nás. Podle mě by bylo skvělé, kdyby těch akcí bylo víc s menšími ambicemi – třeba meetup jen pro pět lidí. 18 měsíců se bude scházet pět lidí, pak jich bude deset a pak třeba 40.
Vy jste se k podnikání dostal skrze dolar, který vám dala po revoluci jistá Američanka coby pětiletému chlapci. Prý jste odmítal jít do školy, dokud v rádiu neřekli, jaký je aktuální kurz. Abyste věděl, kolik vlastně máte peněz. Co byste z přítomnosti vzkázal tomu pětiletému chlapci a potažmo i dalším, kteří sní, že budou jednou podnikat?
Aby se nebáli, že to dobře dopadne.
A co když ne?
To si nemyslím. Já si nedokážu představit špatný konec. I kdyby se stalo, že se zítra ráno probudím a Whalebone zkrachuje, tak je to fantastické. Měl bych totiž zkušenosti, s kterými bych mohl jít dál. Ve chvíli, kdy člověk chytí kuráž k podnikání, je naprosto nemožné, aby se po desítkách let ohlédl zpátky a měl dojem, že selhal. Pokud si udrží spirit, vypilotuje každou situaci, změní procesy, udělá něco jinak, poučí se a jde dál.
To vypadá na happyend za všech okolností.
Když už se odhodláte a nevzdáte to, znamená to, že máte odvahu. Buďte houževnatí. Choďte na JIC pro mentoring a na meetupy. Tam vám řeknou: nevzdávej to, tohle řešil každý, dá se to řešit tak a tak. Necháte se na půl roku někde zaměstnat, vydýcháte to a začnete znovu. Takže ještě jedno moje doporučení tomu pětiletému chlapci a dalším, kteří sní o podnikání: choďte na akce. Sám jsem na ně chodil ke konci vysoké školy a v začátku, kdy jsem pracoval. Nejdřív jsem tu podnikatelskou atmosféru inhaloval a pak už mi to nedalo. A netrvalo to dlouho, jen pár měsíců. Takže: načuchejte to a pak to pořádně rozjeďte!
Určitě by pomohlo, kdyby se firmy spontánně víc potkávaly. V tomto směru musím pochválit pražskou iniciativu, CzechFounders. Mají teď program, v jehož rámci se nás potkává nějakých 6 až 7 founderů. Je to moderované, jsou tam firmy v různých fázích a vyměňují si zkušenosti. Něco takového by bylo dobré i u nás. Podle mě by bylo skvělé, kdyby těch akcí bylo víc s menšími ambicemi – třeba meetup jen pro pět lidí. 18 měsíců se bude scházet pět lidí, pak jich bude deset a pak třeba 40.
Vy jste se k podnikání dostal skrze dolar, který vám dala po revoluci jistá Američanka coby pětiletému chlapci. Prý jste odmítal jít do školy, dokud v rádiu neřekli, jaký je aktuální kurz. Abyste věděl, kolik vlastně máte peněz. Co byste z přítomnosti vzkázal tomu pětiletému chlapci a potažmo i dalším, kteří sní, že budou jednou podnikat?
Aby se nebáli, že to dobře dopadne.
A co když ne?
To si nemyslím. Já si nedokážu představit špatný konec. I kdyby se stalo, že se zítra ráno probudím a Whalebone zkrachuje, tak je to fantastické. Měl bych totiž zkušenosti, s kterými bych mohl jít dál. Ve chvíli, kdy člověk chytí kuráž k podnikání, je naprosto nemožné, aby se po desítkách let ohlédl zpátky a měl dojem, že selhal. Pokud si udrží spirit, vypilotuje každou situaci, změní procesy, udělá něco jinak, poučí se a jde dál.
To vypadá na happyend za všech okolností.
Když už se odhodláte a nevzdáte to, znamená to, že máte odvahu. Buďte houževnatí. Choďte na JIC pro mentoring a na meetupy. Tam vám řeknou: nevzdávej to, tohle řešil každý, dá se to řešit tak a tak. Necháte se na půl roku někde zaměstnat, vydýcháte to a začnete znovu. Takže ještě jedno moje doporučení tomu pětiletému chlapci a dalším, kteří sní o podnikání: choďte na akce. Sám jsem na ně chodil ke konci vysoké školy a v začátku, kdy jsem pracoval. Nejdřív jsem tu podnikatelskou atmosféru inhaloval a pak už mi to nedalo. A netrvalo to dlouho, jen pár měsíců. Takže: načuchejte to a pak to pořádně rozjeďte!