Když jsi slyšel jméno FaceUp Technology mezi vítězi, co byla tvoje první emoce?
Hlavně překvapení. Očekávali jsme, že skončíme v top 10, ideálně někde kolem pátého místa v Česku. Měli jsme spočítané účetní výsledky, takže jsme tušili, že s růstem přes dva tisíce procent by nám to mělo vyjít. Ale druhé místo v Česku jsme opravdu nečekali. Člověk je často v módu „pořád to není dost“ a řeší denní operativu. Ten okamžik v žebříčku byl vlastně takové prozření: že když se podíváme pět let zpátky, vidíme, že naše tempo růstu je opravdu výjimečné.
Co podle tebe tento růst způsobilo? Byl to jeden klíčový moment? Nebo série nějakých rozhodnutí?
Byl to určitě moment po prvních třech letech fungování. Tehdy jsme si museli přiznat, že náš původní projekt pro školy, který pomáhal obětem šikany ve školách, má skvělý společenský dopad, ale nefunguje obchodně. Měli jsme ho implementovaný na dvou tisících škol, pomohli jsme tisícům dětí, ale téměř nikdo nám za něj nechtěl platit. Klíčové tehdy bylo, že jsme to nechtěli vzdát. Začali jsme hledat další cestu, a tou bylo rozšíření do firem. Tenhle moment přesně odpovídá začátku období měřeného Deloittem – od té doby firma rostla ve stovkách procent ročně.
Rychlý růst bývá procesně náročný. Jak se vám daří zvládat tlak?
Je to těžké, ale nám třem founderům vyhovuje právě dynamičnost a změny. To je věc, která nás motivuje. Nejtěžší byl přerod ze studentského projektu na skutečnou firmu. Dřív jsme do kanceláři na JICu usedali večer, právě v době, kdy ostatní startupisti odcházeli domů. Všichni jsme byli studenti, všichni kolem nás byli starší. Přesun do fulltime režimu, vedení lidí a celkové „dospění“ firmy – to byla ta největší výzva.
