Jirka Zhoř a Libor Hoření: nová jiskra pro podnikavé studenty

V říjnu k nám do JICu nastoupili dva noví kolegové: Jirka Zhoř a Libor Hoření. To je skoro jako začátek nějakého skvělého vtipu … 

Jirka Zhoř (JZ): To je pravda. Po adaptačním školení jsme si definovali, co ta naše jména vlastně můžou znamenat. Symbolem startupů bývá raketka. A my jsme si dali za úkol ten náš studentský sektor zapálit. Stát se takovým zážehovým motorem. 

Libor Hoření (LH): Ještě nás pobavilo, že v CRMku je i nějaký Libor Zhoř, což je kombinace jmen nás obou. Tak jsme si říkali, že ho musíme pozvat na kafe. 

Libore, začínal jsi podnikat v sedmnácti, založil jsi stránku s recepty, kterou jsi 13 let vedl a pak ji úspěšně prodal. Kromě toho stojíš za projekty DobroKáva, Nesnězeno, Donio nebo Pozitivní zprávy. Jak ses ocitl ve své současné roli? 

LH: V začátcích mého podnikání mě podporovali zkušenější kolegové. Moc dobře si uvědomuju, jak mně to tehdy pomohlo. Když jsem zkušenosti nasbíral, chtěl jsem být také oporou začínajícím podnikatelům. Ale dělal jsem to spíš nárazově. Když mi napsali z JICu, že hledají někoho na podporu mladých lidí v podnikatelském záměru, zaklaplo mi to do sebe. 

Co bylo tvojí největší motivací? 

LH: Fakt, že můžu pomáhat začínajícím podnikatelům oficiálně a systematicky. A zároveň se můžu učit od zkušenějších kolegů. Každý týden máme mentorské setkání, kde sdílíme konkrétní případy, které s klienty řešíme. Všichni pak přidávají svůj pohled na věc, a to mi opravdu dává strašně moc. 

Tvoje cesta k podnikání, Jirko, byla malinko klikatější, je to tak? 

JZ: Já jsem nikdy podnikat nechtěl. Lákalo mě studium v zahraničí, abych se vybavil kompetencemi, a byl tak atraktivnější pro potenciální zaměstnavatele. Celkem čtyřikrát jsem proto vyjel na Erasmus. Spolupracoval jsem se zahraničním oddělením univerzity a dalším studentům pomáhal s přihláškami na zahraniční studijní pobyty. To je takový první pilíř, o který se můžu opřít při práci tady na JICu.  

Nakonec ses do podnikání přece jen vrhnul. S kamarády jsi založil jsi startup Rostutu. 

JZ: To je můj druhý pilíř. Už 3,5 roku budujeme vnitřní vertikální farmu, kde pěstujeme mikrozeleninu, tzv. microgreens a různé druhy salátů. Z malé firmy je aktuálně střední firma o několika lidech, s určitým konceptem. Když přišla poptávka od JICu, přišlo mi zajímavé ty svoje dva pilíře propojit v jedné roli.  

Když do sebe jic(s)kry zapadají 

Z hlediska kompetencí se vlastně v týmu podpory studentů krásně doplníte: Jirka bude spolupracovat s větším množstvím studentů, pořádat eventy, workshopy. Některé z nich pak bude Libor mentorovat. 

LH: Jak jsem říkal, dělal jsem mentoring i dřív. Teď ale vnímám velký rozdíl. Na jedné straně se mi líbí volnost, kterou mi JIC dává. Je čistě v mé režii, jestli se se studenty potkám tady na JICu, v kavárně nebo online. Na straně druhé mě láká určitá systémovost. V době, kdy jsem lidem radil u kafe, to bylo většinou jednorázové a nesystémové. Všechno jsem nosil v hlavě. Tady mi dává smysl právě ten řád. 

Na co se nejvíc těšíš ve své nové pozici? 

LH: U některých mladých lidí vidím určitou odevzdanost. Studují, aby se pak nechali zaměstnat, měli na nájem. A i když je to nebaví a nesnášejí pondělky, existují v tom dál. Protože nemají odvahu něco změnit. Pak ale narazíte na lidi, kteří v sobě mají určitou vášeň. A nejde jen o pragmatické zaplnění nějaké díry na trhu. Začínají třeba s obyčejným potiskem na trička. A já se moc těším na podporu těchto lidí. Těch, kteří s vášní a radostí tvoří a hledají dodavatele, objednají si třeba čtyři trička, testují nejlepší barvu. Jakmile později najdou svoji příležitost, mají opravdu velkou šanci uspět.

Jak to máš ty, Jirko? 

JZ: Tohle mě taky baví. A dává mi to smysl i jako celek. Když jsme založili rostutu, zhruba po půl roce jsme navázali spolupráci s JICem. Implementovali jsme vše, co nám tehdy konzultanti poradili. A jsou to zásady, kterými se řídíme dodnes. Nebylo to jen o tom, že jsme si šli povinně odsedět pár hodin do nějaké přednáškovny. Líbí se mi, že taková práce má opravdu dlouhodobý přesah. Studenti v sobě zároveň mají obrovské množství energie, která se vrací mnohonásobně zpátky. Když jsem jim pomohl odjet na Erasmus, potkali jsme se po jejich návratu u piva. A to, co z nich sálalo, byl neuvěřitelný zdroj energie a radosti – pro ně i pro mě a moji další práci.  

Sám svého štěstí strůjce 

Někteří mladí lidé mají z podnikání obavu, berou ho jako riziko, a proto volí zaměstnaneckou jistotu. Co budete učit studenty o podnikání vy? 

LH: Podle mě je to ve skutečnosti spíš naopak. Pokud jsem zaměstnanec, tak někdo jiný, úplně cizí, rozhoduje o tom, jestli mám nebo nemám práci a výplatu. Kdežto když podnikám, já jsem ten, kdo rozhoduje – o osudu svém i o osudu dalších. Je třeba jen jít po gradientu. Když si s kamarády kopu za barákem a chci jít do první ligy, je velké riziko, že mě vyhodí. Ale když se na špičku dostanu postupně přes okresní a krajskou ligu, je to v pořádku. Jsem tam, kde mám být. 

JZ: Máš pravdu. Je to stejné, jako když se člověk snaží starat o své peníze. Odkládá si, platí nájem, jídlo, občas zajde s přítelkyní do restaurace nebo s kamarády na pivo. Časem si pořídí vlastní bydlení, auto … Není to tak,
že si v osmnácti půjčím půl milionu a koupím si auto nebo rovnou zaměstnám 30 lidí. Vede k tomu určitá cesta. A ta rizika jsou stejná u všech – u fyzických i právnických osob. 

Jirko, ty ještě děláš doktorát na zemědělské fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Jak to zvládáš?   

JZ: Je to všechno v propojení s naší firmou. Získali jsme výzkumný grant. A ono je to ve skutečnosti tak, že doktorát není překážkou pro zbytek činností. Naopak mi umožňuje mít další aktivity a všechny do sebe zapadají. Když jsem řekl svému vedoucímu, děkanovi fakulty, o své nové pozici tady na JICu, řekl mi: výborně, pojďme to propojit a rozšířit aktivity dál. A to se mi líbí. Dává mi smysl práce, kde je možné stavět mosty mezi zdánlivě nesourodými ostrovy. Studentům bych rád ukazoval, že jde propojovat podnikání a vědecká činnost. 

Jste tu sice oba jen chvilku, přesto, co se vám líbí na JICu nejvíc? 

LH: Mě moc baví, že to není jen o know-how, povídání a mentoringu, ale i o tom komplexním zázemí. Líbí se mi FabLab, kde můžou studenti tvořit reálné fyzické produkty i KUMST, který je zase zaměřený na kreativní průmysl. 

JZ: Po delší době v zahraničí a ve startupu jsem měl od svého působiště určitě velké očekávání. Chtěl jsem, aby bylo určitým způsobem pohodové, ale aby zároveň plnilo nějaký smysl a směr, který si vytyčilo. A to se tady děje. Ačkoliv jde o poměrně velkou firmu, skoro až korporát, je tu velká flexibilita. Lidé ale vědí, proč tady jsou, co dělají a s jakým cílem. A v kolektivu je to cítit. Máme proto s Liborem velkou radost a těšíme se, že se sami mnohé naučíme.