PR v praxi: 7 mýtů o médiích, které je dobré si před prvním interview vyvrátit

Čeká vás první interview do novin? Je dobré si předem uvědomit, kdo je vlastně novinář, a jakými zákonitostmi se řídí svět, ve kterém funguje. Vyhnete se tak mnohým nemilým překvapením. 

V rámci spolupráce s jihomoravskými inovátory jsem byla u mnoha prvních mediálních výstupů o nadějných startupech nebo dříve médii přehlížených firmách. Z některých byli podnikatelé nadšení, z jiných rozladění. Zklamání ale často pramenilo z nepochopení toho, jak mediální svět a s ním i samotná média fungují. V následujících sedmi bodech jsou krátce shrnuté nejčastější mýty, které mívají v souvislosti s médii majitelé firem v hlavách zakořeněné.

1) „Novináři napíšou text tak, aby se mi líbil“

Ne. Novináři píšou to, co zajímá jejich publikum. Což nemusí být nutně téma, se kterým se na novináře obrátíte. Nepleťte si proto novináře s copywritery PR textů a mějte na paměti, že co z vaší tiskové zprávy nebo interview vyjde v novinách, nemusí být nutně to, co jste si naplánovali.

Chcete-li se vyhnout překvapení, zkuste od začátku přemýšlet jako novinář a vaše témata podávat tak, aby byla relevantní pro cílové publikum daného média. Ušetříte tím autorovi příspěvku práci a sobě případné zklamání z nezájmu nebo naopak nečekané kreativity novináře.

2) „Novinář si musí umět o mně a mém byznysu vyhledat veškeré dostupné informace“

Ano, důležitou součástí práce redaktora jsou rešerše a získávání informací z různých zdrojů. Buďte ale připraveni na to, že jednáte s žurnalistou, který o vás a vašem oboru nikdy v životě neslyšel. Kdykoliv se může stát, že za vámi redakce pošle eléva, který se teprve zaučuje, nebo že se kvůli nečekané aktuální kauze novinář na schůzku s vámi nestihne připravit.

Proto je vždy lepší mít připravené materiály a formulace, které jsou univerzálně pochopitelné i pro naprostého laika. Případné odborné termíny ihned dovysvětlete. Zamezíte tím zbytečným dezinterpretacím.

3) „Je jedno, co před novinářem napovídám, autorizace to jistí“

Nic jako právo na autorizaci neexistuje. Naopak, součástí některých redakčních strategií může být cíleně žádné texty respondentům k autorizaci neposílat, aby si tak redakce uchovaly maximální nezávislost. Pokud už novinář svému respondentovi autorizaci nabídne, jedná se o dobrou vůli autora, nikoliv povinnost.

4) „Když se mi podařilo na autorizaci domluvit, můžu přepsat celý text“

Autorem textu je novinář, nikoliv vy. A tak je třeba k autorizaci přistupovat. Zaměřte se na faktografické údaje a případné vážné dezinterpretace. Slušně je v komentářích vysvětlete. Stylistiku a gramatické chyby nemá smysl opravovat, novináři často k nahlédnutí posílají úplně první verzi textu, na korekturu jde až verze finální, zkontrolovaná editorem.

A naskytne-li se vám příležitost výsledek autorizovat, buďte rychlí a text s poznámkami dodejte v řádech několika desítek minut po obdržení. Jedním z důvodů, proč novináři neradi k autorizacím přistupují, je i to, že se celý proces vzniku příspěvku prodlužuje. Mediální deadliny jsou ale čím dál více šibeniční.

5) „Citlivá čísla spjatá s firmou je vhodné sdělovat off record“

Podobně jako neexistuje právo na autorizaci, neexistuje off record. Jakmile protějšku sdělíte jakoukoliv informaci, už ji zná a nic na tom nezměníte. Můžete doufat v dobrou vůli redaktora, ale i zdánlivě nakloněný novinář je stále především lovcem dobrého tématu a kvalitních informací. Je-li informace sdělená v neformální části interview zajímavá, nic mu nepřikazuje ji nepublikovat. A je-li ve veřejném zájmu, je dokonce záležitostí profesní cti veřejnost informovat.

6) „Novinářům stačí orientační údaje“

Novináři prahnou po příbězích, novinkách, trendech. A k jejich zpracování potřebují co nejvíce „masa“, tedy konkrétních dat, čísel a statistik. Buďte proto připraveni, že je po vás budou chtít. Není potřeba je čísly přehltit, ale mít pro svá tvrzení důkazy. A nikdy s čísly a jejich vizualizacemi nemanipulujte. Těch pár zdánlivě napálených pisálků vám za ztrátu důvěryhodnosti nestojí.

A nezapomeňte na bod výše. Rozmyslete si předem, co jsou strategické informace, které nechcete pouštět na veřejnost, a ty nikdy před novináři neříkejte.

7) „Pochopí-li novinář něco špatně, je to jeho vizitka“

Stává se, že vaše sdělení novinář dezinterpretuje. Příčinou může být řada věcí – od časového presu přes zásah editora až po lenost autora se tématem zabývat do hloubky. Vždy se ale pokuste zamyslet nad tím, zda jste vy sami věc vhodně vysvětlili. Umět popsat své myšlenky a byznys srozumitelně je spíše vaší vlastní vizitkou. Máte-li ambici okupovat stránky masových médií, bez této schopnosti se neobejdete.

Martina Pouchlá je PR Specialistkou JIC, kde se věnuje hlavně oblasti media relations. Ve své práci přichází do kontaktu především s regionálními médii a tituly zaměřenými na startupy, ekonomiku a technologie. Miluje rádio ve všech podobách – její hlas jste mohli slyšet na Radiožurnálu, Radiu Wave nebo regionálních stanicích Českého rozhlasu, rozhlasovou žurnalistiku přednáší také na Masarykově univerzitě.