Můžeš mít 100 % z nuly nebo 10 % z milionu

Rozhovor s Janem Maškem z Red Button

Jeho životním tématem jsou inovace. Původně chtěl inovovat konglomerátní firmu, ve které pracoval. Časem ale začal mířit výš. Momentálně se pokouší inovovat společnost v Česku a na Slovensku. Jan Mašek proto spolu s dalšími spolupracovníky založil projekt Red Button – síť, která sdružuje zaměstnance, freelancery i podnikatele. Spolupracují, učí se jeden od druhého, inspirují se a tohle všechno posílají dál. I jedno mávnutí motýlími křídly totiž může způsobit změnu celé společnosti.

V Red Button vytváříte prostor pro sdílení a synergie a pomáháte firmám i jednotlivcům růst. Jak intenzivně do těchto debat vstupují úvahy o samotném smyslu práce?

Smysl práce, štěstí v práci, vztahy – to je strašně důležité. V momentě, kdy firmu poháníte jen skrze výsledky, narazíte na skleněný strop a už se nepohnete. Chceme ukázat lidem, že se jim vyplatí investovat do vztahů. Ať už jde třeba o budování firemní kultury nebo funkčních a spolupracujících týmů – to stojí strašně moc času, energie a peněz. Pro mnoho lidí je to házení peněz do kamen a nevidí v tom žádný efekt. Našimi aktivitami vlastně lidi zpomalujeme – musí si s námi i mezi sebou povídat, musí mluvit o tom, co dělají. A to jako podnikatel nebo startupista vlastně nechcete. Vy chcete běžet, ne zpomalovat. Klíč je v pochopení, že efekt takových snah není krátkodobý, naopak. A právě ta dlouhodobost je velmi důležitá. Pak se bohužel stává, že je mnoho velmi úspěšných podnikatelů, kteří jsou ale vlastně zároveň strašně nešťastní.

Poslední etapa evoluce firem je postavená právě na výsledcích, které zmiňujete. Zároveň novou vizí a nadějí pohonu budoucnosti je spolupráce. V Red Button ji používáte jako základní stavební kámen. Máte pocit, že se tohle projevuje už i v širší podnikatelské společnosti?

Určitě. První hnutí u nás vybudil Tomáš Hajzler se svobodnými firmami. Můj učitel Jáno Košturiak říká: můžeš mít 100 % z nuly nebo 10 % z milionu. Když si budu věci schraňovat, neotevřu se a pak je moje šance na úspěch jedna ku jedné. Když k sobě ale pustím ostatní, budu spolupracovat, mám daleko větší šanci, že se to povede, i když samozřejmě snižuju procento ze svého profitu. Je úžasné, že se mění nastavení organizací. Zároveň je potřeba myslet na to, že každá organizace má jiný startovací bod a každá si takový proces musí nastavit podle sebe, neexistuje jednotný recept na úspěch pro všechny. Pokud bych ale měl být obecný, stojí opravdu na základních principech spolupráce.

Tady by se možná dalo namítnout, že základem spolupráce je důvěra a tu máme my, Češi a Slováci – možná i z historického hlediska – pořád neukotvenou. Jak se dá tedy navýšit nebo vůbec vypěstovat důvěra?

Velmi důležitá je transparentnost. Nemám strach ukázat lidem, kolik beru za svoji práci, protože pokud ji dělám dobře, nemají s tím problém a naopak mi to přejí. To souvisí se štědrostí. Abych mohl spolupracovat, musím být štědrý vůči svému okolí. Nemusí jít jen o peníze, být štědrý znamená i vycházet vstříc. Někomu věnuju hodinu svého času a sdílím s ním svoje zkušenosti. Ne proto, že za to něco čekám, ale protože mi to dává smysl. A poslední důležitá věc: musím být sebe-vědomý. Pokud si nejsem vědomý sám sebe, jsem průměrný, potřebuju se chránit a mám neustálý strach, že mě někdo předběhne. Pokud vím, v čem jsem unikátní, ukotvený, můžu odevzdat své kontakty, protože jsem si jistý svým produktem a svojí integritou.

Když se byznys zakývá, musíte vydržet

Na začátku jste mluvil o dlouhodobosti, máte zkušenosti, jaký důsledek má taková spolupráce v dlouhodobém horizontu?

Když vám firma roste a všechno je „ shiny a happy“, kupujete ovoce, fotbálky, jezdíte na teambuildingy a podobně. Tohle všechno ale musíte udržet i v případě, kdy se byznys trochu zakývá. Pokud to děláte dlouhodobě dobře, sdílíte otevřeně všechny informace, lidé v tom jedou s vámi a jsou soudní. Sami za vámi přijdou a řeknou: Vidím, že se nám zrovna moc nedaří, neměl bych si brát tolik, protože to teď nedává smysl. V tomhle bodě vám dojde, že se vám dlouhodobost vyplatila a už nikdy nebudete chtít zpátky. Velmi těžko se to popisuje. Musíte tomu uvěřit, skočit do toho a vyzkoušet tu jízdu na vlastní kůži. A ještě dám skutečný příklad ze sítě Red Button, jak tohle může pokračovat dál. Odyssey a Humancraft – dvě firmy, na trhu běžně fungující jako konkurenční, vytvořily společný produkt. Proč? Protože jejich majitelé chtěli pozvednout svůj obor! Víc jim tedy záleželo na jejich oboru, nikoliv na krátkodobém zisku. Koukáte na to s otevřenou pusou a radujete se. Ale není to zadarmo, dlouhá léta – tedy opět dlouhodobě – síť Red Button budujeme a zůstáváme konzistentní.

Vybíráte své členy podle jejich schopností spolupracovat nebo se to učí až přímo v síti?

Noví členové jsou do sítě přizváni. Proces je takový, že dva stávající členové nominují nového člena, kterého poté musí odsouhlasit celá síť. Nejde zdaleka jen o expertízu, ale i o schopnost sdílet a projevovat dlouhodobě respekt. Respekt, expertíza a sdílení jsou základní hodnoty sítě, které jsou třeba chránit.

Zásadní rozdíl oproti jiným? Budujeme rodinu

Kde hledáte inspiraci? Existuje někde v zahraničí nějaký podobný projekt?

Možná to bude znít divně, ale moc podobných projektů jsem nepoznal. Některé se tak můžou jevit, existuje spousta profesních sítí, které sdružují odborníky na určitou oblast. Rozdíl je ale ten, že my budujeme spíš rodinu. Já chci s těmi lidmi trávit co nejvíce času a chci, aby u toho byly i moje děti. Pokud to má být opravdové, měli by se lidé v síti navzájem znát. Momentálně máme 90 členů, z toho je asi 60 hodně aktivních. Uvidíme, jak moc se nastavení změní, až nás bude třeba dvakrát tolik.

Říkáte o sobě, že jste si inovace vybral jako prostředek k rozvoji národní hrdosti, odvahy a kultivace společnosti. Proč zrovna tohle spojení?

Věřím tomu, že když člověk k tomuto nastavení jen trochu inklinuje a my ho zasadíme do takového prostředí, posune se rychleji. Prostředí je akcelerátor. Když budu z práce chodit hrdý a budu šťastný a spokojený, něco vysílám doma svým dětem. O něčem se bavím v hospodě s kamarády. A nakonec třeba osvícený majitel firmy přehodnotí svoje kroky. Nekoupí si Ferrari, ale radši pošle své zaměstnance třeba za dalším vzděláním. Skrz firmy jsme schopní posouvat celou společnost. Jedna účastnice našeho programu nám třeba napsala, že jí moc pomohl v pracovním, ale i osobním životě. Že si konečně začala rozumět se svojí dcerou. A to vás mrazí, když si uvědomíte, jaký má vaše práce a vše, co děláte efekt.