Když má plynař vizi, může měnit svět

Historie společnosti HUTIRA – BRNO, s. r. o. se začala psát před třiceti lety. Ambicí jejího majitele Ivo Hutiry bylo už od počátku vést firmu ve stopách společenské odpovědnosti a udržitelnosti. Společnosti, které pod značkou HUTIRA vystupují, se zaměřují na plynárenství, energetiku a vodárenství a ve všech těchto oborech dnes hledají a (navzdory legislativě) pomalu vyšlapávají cesty vedoucí do kruhu – tedy k cirkulární ekonomice.

„Planetu Zemi máme vypůjčenou od našich dětí, není naše a musíme ji vrátit v lepším stavu, než jsme ji dostali od našich předků my. Vkládám velké naděje do budoucích generací, vnímám nové smýšlení u svých dětí, i u dětí svých přátel. Ač ještě velmi malí, už teď dobře vědí, že nejlepší je odpady vůbec nevytvářet a když už, pak si klást otázku – Co s nimi?“ začíná své vyprávění ředitel firmy Radek Kundrata. Jak se daří v oborech firmy HUTIRA kráčet cestou cirkulární ekonomiky? U vody i u plynu se snaží co nejvíce recyklovat nebo vyrábět z obnovitelných zdrojů, aby co nejvíce prvotních surovin zůstalo k dispozici pro další generace. Do plynárenství se tak snaží protlačit zelený plyn, v oblasti vody dodávají řešení na úpravu podzemních i povrchových vod a novým směrem, do kterého se pouštějí, je ekologické zpracování odpadů.

Zelený plyn z odpadů

Před šesti lety jsme se začali zabývat otázkou, jak využít odpadní plyny a jak je vyčistit tak, aby našly uplatnění v rámci plynárenské infrastruktury nebo v dopravě. Nejvíc zkušeností získáte nejen tím, že něco postavíte, ale zejména pak vlastním provozem,“ vysvětluje ředitel firmy Radek Kundrata. Proto se rozhodli v areálu na Slovensku pracovat na svém vlastním projektu – zpracování starých pneumatik, které by jinak mířily na skládku. Výstupem tohoto procesu budou (kromě zeleného plynu) také částice uhlíku, které se dají znovu využít v kosmetice, farmacii a gumárenství. „Principem té technologie je zplyňování. Protože v plynárenství působíme, umíme regulovat, měřit a filtrovat standardní zemní plyn, chtěli jsme se posunout do fáze, kdy takto budeme řešit i různé odpadní plyny. Chceme se podílet na tom, aby se – byť ekologický, ale přesto fosilní – zemní plyn stal zelenějším a navíc i z části obnovitelným zdrojem energie,“ říká Kundrata.

Taková situace by mohla být standardem nejpozději v roce 2025, kdy skončí podpora kogeneračních jednotek u bioplynových stanic. Zatímco ty teď díky státním příspěvkům vyrábějí elektřinu a teplo, po roce 2025 budou muset hledat alternativu. Mohl by se jí stát právě zelený plyn, který by se přimíchával k plynu klasickému – a toho by se tím pádem nemuselo vyrábět tolik. Po vyčištění je možné zelený plyn posílat dál do plynárenské soustavy a využitelný je také v dopravě. „BioCNG má ještě menší emise než běžný stlačený zemní plyn, přitom je vyroben z odpadního plynu, takže i v oblasti dopravy je využití velmi zajímavé,“ zamýšlí se Kundrata.

HUTIRA – VISION a její vize v oblasti vody

Šetrně a efektivně by chtěli v HUTIRA zacházet i s vodou. I proto se zrodila firma HUTIRA – VISION, s. r. o., která se rozhodla řešit výzvy v oblasti vodárenství. Ačkoliv patří do skupiny HUTIRA, která už má své renomé, a na trhu nabízí s úspěchem i vlastní technologická řešení, považuje se firma pořád ještě částečně za start-up. I proto se rozhodla využít experty JICu. „Na základě analýzy naší firmy jsme měli k dispozici dva experty, kteří nám pomohli utříbit myšlenky. Řešili jsme například obchodní strategii a otázky ohledně personalistiky. V rámci podpory de minimis byla část konzultací hrazena z dotačního programu, zbytek jsme si pak hradili sami,“ vysvětluje ředitel HUTIRA – VISION Petr Hajný. A jak se tedy od plynu dostali (také) k vodě?

Firma vyvinula několik variant čističek vod. Nominována byla dokonce v soutěži E.ON Energy Globe 

Legislativní nedostatky jako výzva: vzácná voda pro průmysl

V České republice ročně naprší asi 50 miliard kubíků vody, z toho drtivá většina odteče bez užitku do moří. Ubývá také zásob spodních vod, některým podnikům se přesto vyplatí čerpat vzácnou vodu podzemní. „Do nebe volající příklad je na Ostravsku, kde jedna z továren čerpá artézskou vodu z poslední doby ledové. Jedná se o vodu, která se do země vsakovala mnoho tisíc let. Továrna ji přitom čerpá z hloubky 320 metrů skrz stará čerpadla a potrubí, takže nahoru dojde voda kontaminovaná. Denně tak spotřebují asi 50 kubíků vody, kde zhruba polovina jde jen na proplach filtrů,“ upozorňuje Radek Kundrata. Na vině je přitom legislativa – firmy platí státu za odběr podzemní vody zanedbatelné poplatky, a ačkoliv jim mnohdy v areálu (nebo v jeho těsné blízkosti) protéká dostatek vody povrchové, nejsou nuceny ke změně svého zdroje. „Chápeme to tam, kde je hladina povrchové vody celoročně nízká, tam by měl být odběr zakázaný. Pokud je ale dostatečná, nedává to logiku,“ zamýšlí se Radek Kundrata. V mnoha případech by bylo možné zdroje vody změnit nebo kombinovat tak, aby se spodní vody zbytečně nevyčerpávaly.

Právě na tento problém chtěla firma HUTIRA – VISION upozornit, a proto vymyslela mimo jiné technologii na čištění povrchové vody. Tu přitom nabízí i v mobilní verzi a dokáže tak posloužit kdekoliv – třeba i na koupalištích, kde se díky tomu nemusejí každý den čerpat hektolitry nové vody z řádu. „Vodu můžete zachytit, vyčistit a vrátit do oběhu, je absolutně zbytečné čerpat novou pitnou vodu, když jste schopni to cirkulovat,“ vysvětluje Kundrata. HUTIRA – BRNO technologie má, i tady je ale legislativa bohužel pozadu. „Pro úředníky je mnohdy jednodušší vyřešit celou obec skrz čističku odpadních vod bez ohledu na to, že v nějaké části řeky pak ta voda chybí. Každá lokalita je jiná a zasloužila by si individuální přístup a příležitost vyzkoušet pilotní projekty,“ upozorňuje Kundrata.

Nová vize: mobilní ničitel skládek

Vize a odhodlání ale lidem v HUTIRA nechybí a neodrazuje je ani zmiňovaná pomalá legislativa. Se znečištěnou vodou už si kdekoliv v terénu dokáží hravě poradit a přeměnit ji jako mávnutím kouzelného proutku na vodu pitnou. Stejně tak by si v budoucnu chtěli umět poradit i se skládkami. „Začínáme s pneumatikami a potravinářskými odpady, ale rádi bychom pokročili do fáze, kdy budeme umět a moci řešit veškeré smíšené komunální odpady. Naše idea je, aby takové mobilní zařízení přijelo na skládku, postupně ji třídilo na využitelné suroviny a zbytek (z)likvidovalo. Při tom všem by vznikala zelená energie – třeba právě plyn. Věříme, že takovou technologii v brzké době budeme mít,“ uzavírá Radek Kundrata.