Budoucnost podle osobností kolem JICu

Jak vidí budoucí vývoj Hlavenka, Morvai, Janáček a další?

Investor, konzultantka, vrcholoví manažeři – každý z nich má svůj vlastní pohled na to, jak bude vypadat budoucnost po koronaviru. Čekají nás hubená léta, nebo výzvy posunou společnost dál? Jak se dotknou změny fungování firem? Na to jsme se zeptali šesti osobností, se kterými dlouhodobě spolupracujeme.

Petr Adámek: Firmy musí zkrátit produkční cyklus

Ekonomická krize vyvolaná prakticky současnou reakcí většiny států světa na nástup koronavirové pandemie je teprve ve svém náběhu. Firmy by neměly podceňovat rozsah změn, které jejich obor zasáhnou. Dopady na celé sektory a na dodavatelsko-odběratelské řetězce v nich jsou a budou distribuovány velmi nerovnoměrně. I geopoliticky dochází k zamíchání sil a nelze podceňovat ani nárůst tenzí mezi Čínou a tradičně vyspělými státy, jako USA nebo Austrálie. V oblasti zahraničního obchodu nás pravděpodobně čeká vznik nových aliancí sdílené důvěry a hodnot. A na návrat objemu zahraničního obchodu na hodnoty roku 2019 můžeme na dohlednou dobu zapomenout.  

Firmy, které zažívají růst poptávky, například v oboru informačních a komunikačních technologií a kybernetické bezpečnosti, musí reagovat zkrácením svého produktového cyklu, rychlejšími a častějšími upgrady, aby vyšly vstříc nově utvářené poptávce, dále zrychlením v oblasti náboru a zaškolování zaměstnanců a zúžením zaměření na produkty a služby, které trh nejvíce poptává a investicemi do nich. Růstové potřeby ovlivní i ekosystém těchto firem, ať už se jedná o služby v oblasti výzkumu a vývoje, náboru a školení zaměstnanců nebo logistiky nebo technické podpory. Organizace zasažené růstem budou muset reagovat pružně, jinak budou nahrazeny konkurenty „úplně odjinud“. A přesně v takové příležitosti spočívá recept pro firmy, jež zažívají kolaps nebo dokonce zánik svých oborů. Je to příležitost redefinovat společně se zákazníky, jak budou jejich obory vypadat dlouhodobě do budoucna. A není asi překvapením, že štíhlé a podnikatelsky motivované inovace budou zásadní metodou, jak se této situaci co nejlépe přizpůsobit.

Petr Adámek

Petr Adámek je CEO Canberra Innovation Network. Působil jako general manager KILN Inkubátoru a ještě předtím spoluzakládal Berman Group s. r. o. Specializuje se především na regionální a národní inovační strategie a politiky a strategický rozvoj podnikání.   
                                    

Jiří Hlavenka: Mnohde je pacient už v komatu

Krize před nás staví dvě velké výzvy: je to čas obnovy a čas změny. Krize samotná tvrdě zasahuje fundament ekonomiky, tedy spotřebu, obchod, výrobu, služby. Prvním velkým úkolem bude tuto poškozenou základnu ekonomiky opravit a uvést znovu do života. Nedopustit, aby došlo k nevratným poškozením: co je poškozené se opravit dá, co je zničené už opravit nejde. Nevratnou změnou jsou například zkrachovalé (ale před krizí dobře fungující) firmy, zavírání živností bez valné šance je znovu otevřít, rozvraty v domácnostech s nízkými příjmy (pády do dluhů a exekucí, vystěhování z nájmů...), zdravotní i ekonomické dopady na úplně nejzranitelnější vrstvy obyvatelstva. Zde je potřeba zásahů, které budou jednak rychlé a jednak chirurgicky přesné. (Zatím nejsme svědky ani jednoho). Rychlost je potřeba, protože mnohde je pacient už v komatu; tam opravdu není nejlepší cestou jej nechat vyplňovat třicetistránkovou žádost, kterou bude někdo dva týdny posuzovat a následně ji vrátí k přepracování. Pomoct je potřeba okamžitě – a pak ex post kontrolovat, zda někdo nepodváděl a zjevné podfukáře trestat. Chirurgická přesnost pak znamená, že stát skutečně nemůže pomoci všude a všem – na to opravdu prostředky nemá. Ale musí identifikovat, kde nastává právě riziko nevratné škody a tam pomoci.

Druhým velkým úkolem pak je strategie systémových změn ve fungování státu, ekonomiky, celé společnosti. Pandemická krize ukazuje, že „svět bude jiný než před ní“. Změní se mnoho, od globálního obchodu a globální výroby až po sociální život lidí, rodin, pracovních kolektivů, po zábavu a volný čas. Některé segmenty hospodářství skoro zaniknou nebo se dramaticky zmenší, jiné dostanou šanci – může například dojít k velké renesanci lokální výroby a lokální spotřeby. Společnost – kam řadím jak stát, tak podnikatele velké i malé, tak občanskou společnost v celé své šíři, až po jednotlivce – se musí na toto začít připravovat. Je potřeba zahájit kompetentní diskusi na mnoha úrovních s cílem jít této změně naproti. Nehájit bašty let minulých, nebát se jít naproti změnám, i když to může leckoho bolet. Změna totiž přijde, ať si to přejeme nebo ne.

Jiří Hlavenka

Jiří Hlavenka je podnikatel, investor, publicista a náš expert. Zakladatel vydavatelství Computer Press, prvního internetového obchodu v ČR Vltava.cz, autor více než třiceti odborných publikací a několika tisíc článků, v současnosti investor a spoluzakladatel společnosti Kiwi.com a několika dalších firem. Od roku 2016 zastupitel Jihomoravského kraje.

Petr Chládek: Ekonomiky budou stát na high-tech zelených řešeních

Krize ukázala, že levná pracovní síla je k ničemu, když se zavřou hranice a firma se ke svému produktu nebo zdroji nedostane. Reakce je naprosto přirozená. Firmy začínají hledat bezpečný perimetr, do kterého by přemístily výrobu. Zmiňovaným perimetrem je v případě evropských firem samozřejmě Evropa, lépe řečeno Evropská unie. Co z toho vzejde? Bude to mít hned několik efektů.

Pro evropské trhy se otevřou nové příležitosti. Firmy budou hledat místa pro výrobu. Už ale nemluvím o pouhých „montovnách“, mluvím o průmyslu 4.0 a s tím spojenými technologiemi – umělá inteligence, 3D tisk, cybersecurity atd. Tam budou potřeba špičkoví inženýři i chytré uchopení tohoto trendu ze strany veřejné správy. Přesuny a „upgradingy“ výrob udělají velký vítr v dodavatelských řetězcích. Právě tam se spolu s novými technologiemi otevře obrovský prostor pro inovativní nápady, které budou v rámci nových dodavatelských řetězců řešit dílčí části procesu. A právě ty budou mít globální potenciál. Pokud taková firma v regionu vznikne, přinese nejen pracovní místa, ale i stabilitu.

Koronavirová pandemie je příležitost pro opravdový restart průmyslu postaveném na odpovědném chování nás všech. A jednou z největších příležitostí je „zelený růst“, a to i díky předpokládané masivní podpoře z EU. Nové ekonomiky budou vybudovány na high-tech zelených technologiích a investicích do dlouhodobě udržitelných řešení, která nastartují nový rozvoj a smysluplné inovace. Investice jdoucí proti tomuto principu budou postrádat smysl. Čistá energie, nízkoemisní mobilita, zemědělství bez pesticidů, cirkulární ekonomika – tady a v dalších podobných oblastech čekají příležitosti, se kterými může člověk uspět na světových trzích. Váhat se nevyplatí.

Petr Chládek

Petr Chládek působí jako CEO JICu od roku 2017. Vystudoval na Přírodovědecké fakultě UK biologii a geografii. V JIC pracuje od roku 2009 a až do roku 2017 působil jako manažer Regionální inovační strategie. 

Martin Janáček: Digitalizované firmy zareagovaly rychle a navíc pomohly

Na situaci se snažím dívat pozitivně a vidím v ní příležitost k tomu, abychom jako společnost přehodnotili některé své návyky a kriticky se zamysleli nad tím, co jde dělat jinak a lépe. Osobně mám radost z reakcí firem i jednotlivců, kteří se snaží nějak pomáhat ať už svým časem, financemi nebo poskytnutím svých produktů zdarma. Myslím, že situace ukázala nejen provázanost světové ekonomiky a komplexitu dodavatelsko-odběratelských řetězců, ale také určité sepětí na lokální úrovni. Byznysově je to samozřejmě velký tlak na agilitu a řízení firmy, v mnoha případech je potřeba hledat nové obchodní modely a příležitosti. Z pohledu technologické firmy vidíme velkou výhodu u firem, které jsou plně digitalizované, protože právě ty dokázaly na situaci zareagovat nejrychleji a využít technologie nejen pro své vlastní dobro, ale v mnoha případech pro dobro celé společnosti.

Pro nás konkrétně znamenal příchod koronaviru zcela novou zkušenost, kdy jsme museli v podstatě ze dne na den převést všech téměř dva a půl tisíce zaměstnanců SAP na českém trhu na home office. V jejich produktivitě nevidíme žádné změny, možnost home officu je u nás konec konců běžným benefitem, nicméně bude zajímavé sledovat vliv tohoto dlouhodobého režimu na zdraví našich zaměstnanců z hlediska psychiky, ergonomie a dalších faktorů. Zároveň mě osobně zajímá, jak budou reagovat firmy z pohledu pracovního prostředí, a zdali se z fixních pracovních míst stanou třeba sdílené co-workingové prostory pro občasné potkávání. Tím, že se situace týká opravdu všech na celém světě, vidíme i zásadní změnu v myšlení a uvědomění si toho, že zdaleka ne všechny schůzky a jiná setkání musí probíhat fyzicky. 

Martin Janáček

Martin Janáček je generálním ředitelem vývojového centra SAP a zároveň zastává pozici viceprezidenta pro globální tým AIS. Ten se zaměřuje na podporu zákazníků a vývoj inovací pro aplikace SAP. Do společnosti SAP nastoupil před 19 lety a začínal jako vývojář v německém sídle společnosti.
 

Katarína Morvai: Klíčem úspěchu bude adaptabilita a odolnost

Sotva máme za sebou první, lehčí fázi koronakrize a už stojíme před druhou, delší a náročnější. A některá fakta bolí. Restaurací, barů a divadel jsme měli hodně, u některých byla kvalita nevalná a návštěvnost slabá. V prázdných sálech multikin, aby se člověk v pátek večer bál. Extrémně nízká nezaměstnanost nám vychovala náročné a nevěrné zaměstnance a snížila jejich průměrnou kvalitu a kvalifikovanost.

Firmám se teď v mnohém otevřely oči. Zjistily, co (a kdo) funguje, že to jde dělat efektivněji a levněji. Že open space je opravdu nesmysl a dobře nastavený home office může v mnoha případech fungovat skvěle. Že komunikace je opravdu klíčová a potřeba silných leaderů není odsouzeníhodným fenoménem nové doby, ale staletími prověřenou strategií přežití.

Objevily v sobě kreativitu, umění přizpůsobit se. Nedostatek zásob (zejména finančních) je naučil myslet na zadní vrátka. Budoucí strategie ponesou tyto dva znaky, adaptabilitu a odolnost. Klíčem k úspěchu bude jejich správný poměr. Výrobní firmy budou hledat lokální dodavatele. V tomto trendu vidím velký potenciál pro české firmy, které mohou do uvolněných míst ve výrobních řetězcích naskočit.

Některá odvětví mají před sebou boom. Na mém radaru jsou zejména volnočasové aktivity, zdraví, výživa a životní prostor (pracovní i rodinný). IT trh narostl za poslední tři měsíce rychlostí warpu. Pokud firmy hozenou rukavici zvednou a zareagují na specifické potřeby nových zákazníků, možnosti jsou nekonečné.

Jako každá krize, i tato v sobě nese potenciál očištění a zlepšení, evolučního skoku. Nefunkční a zbytečné odpadne, zdravé a potřebné půjde dál. Čím méně bude stát svými dotačními programy do těchto přirozených zákonitostí zasahovat, tím lepší a rychlejší bude výsledek.

Katarína Morvai

Katarína Morvai je nezávislá konzultantka a zkušená manažerka. Pohybuje se zejména ve filmovém průmyslu – pro společnost Bonton a. s. pracovala nejdříve jako producentka, později jako viceprezidentka a od roku 2005 až do roku 2019 jako generální ředitelka. V současné době se věnuje mentoringu. 
 

Petr Střelec: Každý musí vzít odpovědnost nejprve sám za sebe

Narovinu říkám, že nemám křišťálovou kouli. Zároveň si myslím, že vývoj bude obor od oboru jiný. Každá hrozba, když se správně uchopí, se stane příležitostí. Já věřím, že pro společnost jako takovou to může být ten správný moment k zamyšlení nad hodnotami. A tím nejdůležitějším, k čemu by se měli lidé vrátit, je odpovědnost – ke svému vlastnímu životu, k místu, kde žijí, k lidem, se kterými spolupracují. Příliš jsme si zvykli na pohodlný způsob života, na to, že někdo vyřeší problémy za nás. Zapomněli jsme, že svět je jin i jang – že může svítit sluníčko, ale i pořádně zapršet. Už teď mám ale pocit, že jsem se trochu zklamal a že ten otřes nebyl dostatečně silný. Zároveň jsme prožili úplně novou zkušenost – zažili jsme celosvětovou paniku.

A jak se to projeví ve firemním prostředí? V první řadě předpokládám vyladění rovnováhy ve vztahu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. Přehřátý trh práce, kde se firmy předhánějí v nesmyslných benefitech, nevede k ničemu dobrému. Krize tyto vztahy narovná. Zároveň se firmy naučily spoustu nových věcí – online meetingy, vzdálené řízení, sdílení dokumentů – to všechno jim nabídlo možnosti, jak lépe fungovat globálně a s menšími náklady. A proto je budou využívat i nadále. Mám trochu obavu, že přesouvání výroby do „bezpečnějších“ regionů, jak se o něm mluví, nakonec nebude tak jednoznačné. Ti hlavní kapitáni se většinou chovají poměrně rozumně, ale ve firmách hrají důležitou roli i pozice, jejichž práce má až příliš úřednický charakter. Chybí dostatek inovativnosti, nápadů a možná i odvahy. A nakonec se opět přikloní k tomu, že nejdůležitější je cena výroby. Já doufám, že se mýlím, protože jsem přesvědčen, že bychom měli výrobu směřovat co nejblíž. Zvýšíme tím naše dlouhodobé zisky, soběstačnost, snížíme emise, prostě použijeme selský rozum. A to je vlastně i to, co mi obecně chybí. A to doslova. Právě takový sedlák možná nejlépe ví, jak náročné živobytí je. Že mohou přijít kroupy, sucho a jeho úroda je pryč. A na tu situaci musí být připraven a musí vědět, že řešení má jen ve svých rukou. To by mělo být ponaučení z této krize. Měli bychom vzít odpovědnost zpět do svých rukou – jak v životě, tak v práci. 

Petr Střelec

Petr Střelec vystudoval fyziku na Masarykově univerzitě, věnoval se psychoterapii a řízení businessu. Začal jako fyzik vývojář, pokračovalo to managementem výroby elektronových mikroskopů, následovala dekáda vedení globálního inženýrského týmu a rozvoj nového businessu a technologií. Nyní zastává pozici vedoucího vývoje brněnské pobočky Thermo Fisher Scientific.